Moli nestojí o vůni tiskařské černě...

... ani o čerstvě vytištěné knihy, ale zato moje Maruška. Stačí jí přivonit k takové knize, dovezené přímo z tiskárny a dojde u ní k takovému orgasmu, že by o něm mohly všechny ženy jen snít... a nemusím se o to ani sám přičinit. Je to pro ni takový zážitek, že by se dal dokonce i přirovnat k nirváně.

Je fakt, že trochu přeháním, ale pravdou je, že se to před několika dny stalo a já byl při tom. Ty čerstvé knihy jsem skutečně domů přivezl, protože chtěla jednu z nich mít, nebyly již na skladě, byly vyprodané, a opravdu první co Maruška udělala, když knihu dostala do rukou, bylo to, že ji otevřela, aby tu vůni tiskařské černi s hlubokým vdechem do sebe nasála. "To je krása...", jen povzdechla. Docela mne tím příjemně překvapila, protože tu vůni mám taky rád.

Doufám, že to tu nebudete brát jako reklamu, to já u dvanáctého vydání už nepotřebuji, ale Maruška mi může nakonec dosvědčit, že se jí tak nedávno stalo. Ta miluje vůně a nejrůznější pachy jako já, až je to někdy až na škodu, když třeba v parných dnech nějaký bezdomovec přistoupí do metra a posadí se vedle. To potom můžete tu vaši citlivost raději oželet.

Takže hola do knihkupectví a čichejte. To se snad může a je to zatím zadarmo.

.