Jaké jsem byl krásné dítě...

... bohužel neuvidíte, protože ta fotka visí na stěně v mém pražském bytě.

Jinak bych tu fotku o velkém formátu snad ani na stěnu nedal, ale visela v ložnici mých rodičů a když zemřeli a likvidoval jsem jejich byt, bylo mi líto ji vyhodit. Mohu jí vám ale aspoň trochu popsat. Stojím tam v krátkých kalhotech a bylo vidět už tehdy, že mám hezké nohy, jsem blond a mám krásné lokny jako holčička. Jsem prostě k zulíbání. Tak si mne aspoň představte.

Abych vám aspoň něco ukázal, tady by mohla být fotka mého rodného domu, ale už po něm slehla zem a zbyla po něm jen louka.

Měl jsem i krásný výhled do zahrady souseda zahradníka, kde jsem prožil v podstatě celé dětství. Pomáhal jsem mu sbírat jahody (i do pusy) zalévat záplavy květin a chodily tam ze sousedství i ostatní děti. Zahradník byl bývalý skaut a tak nás tam trpěl. Bohužel i ten čínský paviulon vzal za své. Jak je vidět, nic není věčné, jen nevím, kam jednou umístí tu moji pamětní desku.

.