Moje ženy

Ony ty ženy nejsou tak docela moje a ani se na ně tak nedívám, ale jak to jinak napsat, že rád nové ženy poznávám, je to takové dobrodružství a že se rád nima scházím. Každá je jiná, originál, jsou zajímavé a tak se jich nemohu nabažit. Někdo to může brát jako moji závislost, ale každý z nás má nějaký koníček, že něco sbírá. Ty moje moje ženy mají aspoň tu přednost, že jimi neplním svůj byt.

No nic, to bylo jen na úvod. Dva dny jsem tu na blogu nebyl a měl jsem taky k tomu pádný důvod. Na čarodějnice jsem poznal jednu čarodějku, která mi učarovala a první máj jsem krásně prožil s mojí milou Maruškou. Původně jsme chtěli na Strahov, ale protože ty jabloně, nebo třešně tam už odkvetly, zůstali jsme v posteli (dnes bohužel už odjíždím do Německa a tak to bylo dlouhé loučení) ale ten polibek v mé ulici pod sekurou jsme taky nakonec stihli. Přece ji nenechám uschnout... to bych ji třeba ani nepoznal, až se do Prahy vrátím.

Tu čarodějku jsem poznal, kde jinde než ve Vojanových sadech. Jmenuje se Miluška a taky je milá.

Tady jsme si dali plzeň. Bohužel kouří, ale co mám dělat, zakázat jí to nemohu.

Prošli jsem Karlovým mostem a pak na Střelák, kde se hrálo a zpívalo.

Miluška je výtvarnice, takže jsme měli společné téma a měli jsem si říkat. Kameny má pochopitelně taky ráda.

Na Kampě pálili čarodějnici...

... ale nakonec jsme tři takové fešandy viděli v metru.

Čeká mne dnes dlouhá cesta do Německa, takže mi můžete popřát bezproblémovou cestu.

Mějte se tu krásně.

.