Pozval jsem Suzannu k sobě domů...

... sedli jsme si na postel a trochu jsme rozprávěli o Amstrodamu, kde jsem často, protože to není odtud tak moc deleko. Měla na sobě zase to černé tričko (které znáte i z fotky včerejšího článku), protože se opět ukázalo sluníčko v celé své síle a popíjeli španělské červené, které taky miluje. Nakonec přišla řeč na to kde bydlí, v jaké čtvrti, že bych jí tam mohl i někdy navštívit. Stali jsme se už docela blízkými přáteli, tak proč ne, ale nějak se jí moc nechtělo. Vlastně se jí ani nedivím. Má třeba přítele a nebyla by moc záda, aby jí někdo zevloval pod okny. Taky přišla řeč na to, jestli má okna bez záclon, jak je v Holandku zvykem. Bylo to údajně kdysi dáno zákonem, aby policie viděla, jestli se tam po bytech nescházejí podezřelí lidé, kverulanti. Řekla že ano, záclony nemá, jen v noci rolety.

Nakonec jsem si vzpomněl, a taky ji vyprávěl, že dát někamu adresu je opravdu často nerozum. Nejenže tě může někdo vykrást, což se mi před měsícem opravdu stalo, ale může ti udělat dotyčný člověk po celé ulici i ostudu, nějaký skandál. To se mi stalo před lety v Praze, když jsem se rozešel s jednou holku, ta mi nedala pokoj a bouchala mi tam do nočních hodin na dveře.

Nakonec mi tu adresu přeci jen dala, mail, jak víte, ten už mám, má jméno jako známý kontoversní rakouský spisovatel, a o čem jsme si povídali dál, to vás už nemusí zajímat. A večer uběhl v naprosté pohodě. "Než tě ale Suzanne vyprovodím", řekl jsem, "měl bych se ale vysprchovat. Celý den tady netekla voda a tak jsem celej upocenej a teď už konečně teče." Vstal jsem, že tedy vyndám ze sprchy ten kýbl s vodou, který tam byl pro každej případ a co vidím nevidím: Suzanne taky vstane z postele, řekne "tak počkej Pavle, já si tam vlezu taky", jedním rázem svlékne to černé tričko ... a v tom jsem se probudil.

Suzanne sice není černá ovečka, hrálo v tom roli jen to černé tričko, ale ten černý beran budu nespíš já.

.