Zuzanka za zrcadlem

V neděli jsem kráčel po gelsenkirchenské ulici, cítil se bez žen jak bez duše.... a pak najednou stačil pohled do výkladu prázdného obchůdku a všechno bylo najednou jinak. Nestála tam sice Alenka, ale Zuzanka, správně Suzanne, vytvářela tam svůj svět a bez rozpaků mne do něj vpustila Je Holanďanka, je tu jen na měsíc a připravuje tam v rámci studia výstavu svých výtvarných artefaktů. Hned jsme si, jak se říká, padli si do oka a ještě to její jméno Zuzanka, které mi je vůbec osudné. Při tom jménu se mi okamžitě vybaví taková odrhovačka z dětských let, kterou jsme si s kamarádem rádi prozpěvovali, protože docela sedla na naši splužačku. Chcete ji slyšet a jestli ne, stejně vám ji řeknu. "Zuzi Zuzi, ty máš hezký bluzy a co je je v tý bluzičce nepatří jen Zuzičce, patří taky mně." Dokonce jsem to Suzanne zarecitoval, hned přeložil a líbílo se jí to. Nejvíc je krásná z profilu, ale i když nejsem fetišista, okouzlily mne její bosé nohy a tak vám je taky ukáži.

.

.

.

Tady mi píše telefon a mail, abychom se na zítra lépe domluvili.

Hlavně se mi Suzanne líbí ta její bezprostřednost, hned jsme si dobře rozuměli.

Přejí vám hezký týden a mně ho můžete přát taky, má tu i být krásně.

.