Světe zboř se, mám tady za kamaráda i Rusa...

... ale on za to zase moc nemůže že je Rus.

Občas mi taky pohlídá stůl a tady čte v mé knize.

Vypadá jako správnej Ivan a už jsem ho tu i loni měl na fotce. Kvůli Rusům jsem vlastně do Německa tehdy emigroval a nakonec spoustů Rusů do Německa přišlo taky. Není to absurdní? Myslel jsem, že už v životě žádného Rusa neuvidím a nakonec, například v Dortmundu, je tu tolik Rusů, že zde mají celé čtvrtě. Jsou vlastně už rozlezlí po celém světě a kam člověk přijede, slyší ruštinu.

Ivan je vlastně moc hodnej kluk, má rád kameny a proto jsme se i spolu skamarádili. Když mne vidí, hned mi jde naproti s rozzářeným úsměvem a to ani nejde ho neobejmout, i když jsem na holky. Raději s ním ani nezapřádám řeč o Ukrajině, protože mám pocit, že by mne svým míněním třeba zklamnal a tak to raději nechávám být.

Takže vám přeji hezký víkend.

.