V posledních knižních novinkách mne včera hned na prvním místě upoutal jeden knižní titul Stezka světla od člověka, kterého jsem několik let důvěrně znal. Byl guru mé ex manželky a právě u něho začala ta její odyssea, která skončila tak neblaze v té sektě. Byl to starý pán, zapálený do mystiky, který o sobě domnívall, že je znovuzrození Ježíše Krista a že jeho jediné poslání bude, co nejvíc lidí pro na svoji Cestu, jedině pravou, svést. A právě to byl on, komu ona jako prvnímu, podlehla. Věřil, že se může dobrat uvědomnění sama sebe jen nekonečnými meditacemi, které bych mohl přrovnat k maratonskému běhu, a že všechno by mělo být vynuceno vůli, jakoby ani nevěděl, že postačí se jen zklidnit a to podstatné se v nás pak projeví samo. Zkrátka a dobře, zcestná cesta. Ale trochu jsem odbočil, protože jsem se tady chtěl více zabývat tím SVĚTLEM. Sami víte, že bez světla by nebylo života. Je to dar nad dary, jak se říká, od Boha, a proto je i to světlo v mnohých básních, nebo traktátech takov
Komentáře
Okomentovat