Rodinné hádky a jiné maličkosti

Vím, že někteří z vás čekají, že tu uvidí fotky, ale s nimi je to stále složitější, protože mám tu pomalý internet a dlouho se mi na nahrávají. Až budu v Praze, bude to lepší a všechno co jsem vyfotil snad dohoním a ukáži. Ale k té hádce. Pokud jsem doma, sedávám u stolu u otevřeného okna a tak mi ani nemůže uniknout, co se děje v protějším domě. V prvním poschodí bydlí dva starší manželé a není dne, kdy by se zuřivě nepohádali. A ještě si k tomu otevřou okna dokořán, abychom my všichni z toho taky něco měli. Nemohu pochopit, proč se lidé takto trápí, znepříjemňují si život, když by se mohli rozejít. Vždyť je to tak jednoduché. Zkrátka lidé mají ve svém osudu napsáno, že musí tvořit dvojice a netýká se to jen hetero vztahů, možná se hádají gayové a lesbičky i víc, a drží je to i přes každodenní neshody stále pospolu.

Já se například s Maruškou nikdy ani jedným slovem nepohádal a to jsme spolu už od podzimu. Pokud se pamatuji, já se nikdy s žádnou přítelkyní nehádal a i když se naše cesty rozešly, zůstali jsme nadále přáteli a kamarádi. Lidé jsou prostě nerozumní. Ale ještě vám něco povím, co se mi stalo včera. Zajel jsem si na kole do Media koupit festplate k počítači a tam jsem zijistil, když jsem chtěl něco vyfotil, že mi foťák nereaguje na snímání fotek. Nejdřív jsem myslel, že je to kartou a že se mi tedy na ní i všechno vymazalo a tak jsem si hned za 10 eur koupil novou. Ale ta nefungovala taky, takže to vypadalo, že se asi ve foťáku něco pokazilo. Zajel jsem tedy do Saturnu, kam dávám elektro věci k opravě, vyndám ho a všechno včetně karet opět šlo. Ten foťák si prostě umanul, si od mne aspoň na pár minut odpočinout.

Když se nehádám s lidmi, tak se aspoň můj gaymiláček foťák se mnou pohádal a trucoval.

.