Docela náročný den...

... ale já si nestěžiji.

Nic neplánuji a nechám se každým novým dnem překvapit, čím mne potěší.

Ráno jsem se probudil o půl desáté a napadlo mi, že bych mohl dokoupit pár kamenú v Horních Počernicích.

Při cestě domů, když jsem seděl v metru, mi volala myška, Dana, jestli bych nechtěl vidět jak její děti hrají.

To bylo kolem třetí odpoledne. Ještě jsem se tedy zastavil doma, něco malého pojedl, protože jsem nesnídal a dostal jsem docela hlad a pak se za nimi vypravil. Hráli před Mikulášem, kostelem u Staroměstského náměstí. A oprávdu krásně... lidovky. Po cestě jsem si říkal, jaké to mám já vlastně štěstí, že vždycky se někdo najde kdo chce se mnou sdílet svůj čas a dokonce se sám ozve. Náš život právě díky jim je tak bohatý... a můžeme prožívat naplno každý okamžik, který je nám Bohem dán.

Myška má skromé a nadané děti a má z nich opravdu radost. Chtějí si o prázdninách něco přivydělat.

Myška mne tady ještě neviděla a tak jsem ji pozoroval jak to s nimi prožívá.

Aby neseděla na schodech, pozval jsem ji hned vedle na kafe a její děti nám k tomu hrály.

Manda, je jí 18, dokonce skládá a dvě její věci i hrály. Asi po hodince musela myška s dětmi domů...

... a já coural dál po městě. Ty dvě holky jsem oslovil německy jestli si je mohu vyfotit a ta vpravo řekla česky "budeme slavný".

Hodně žen, která jsem pak míjel, četly. Váhal jsem jestli je mám oslovit, ale pak jsem si to rozmyslel. Škoda.

Ve Vojankových sadech, jsem se raději zapovídaL, asi hodinu, s tohle paní, se kterou se i dobře znám.

O ní někdy dám celý článek, protože to stojí zato. Sedává tam často a pávi a holubi ji přímo milují. Je jí takřka osmdesát, přesto je čilá, hlavně duševně, universitní profesorka. A krásně se s ní pokaždé povídá. Zdá i celou tu historii těch místních pávů. Několik jich dokonce s těmi pávicemi "vyseděla"... pečovala o ně když snesly vejce.

Tady jsem u na cestě domů s Žanetou. To co drží v levé ruce je hokejka a v pytli to ostatní, hraje hokej.

Měl jsem tak bohatej den, bylo toho víc, že se to ani celé do článku nevešlo.

Věřte, nebo nevěřte, život je opravdu krásnej. Jen si ho člověk nesmí kazit, nebo onemocnět.

Každý den nás opravdu něčím novým a krásným překvapí. Je jako milostná píseň.

.