Pochmurné počasí na náladě nepřidá...

... už jen proto, že odpadnou procházky. Nakonec jsem aspoň vzal deštník a šel nakoupit. Další švestky, kilo za 12,90, brambory a polohrubou mouku, protože mi došla. Kolem desáté mi z práce volala Maruška, že kvůli počasí přijde až večer a tak jsem si vlezl znovu do postele a otevřel si Alenku v říši divů, že si pár řádek zase přečtu... a usnul jsem. Moc jsem toho pak přes den neudělal, jen jsem přemýšlel, jestli mám zajít k Jitce. Ale to deštivé počasí mne odradilo. Před šestou jsem dostal sms od Marušky, že nepříjde a že to posuneme na zítra. Nic jiného jsem od Marušky nemohl ani čekat, přestože jsem ji v podělí na procházce hodinu vštěpoval, že nemá odvolávat naše schůzky až večer.

Zavolal jsem tedy hned Marcelce, jestli nechce přijít na kafe, nebo na skleničku vína. "Proč jsi mi nezavolal aspoň přede dvěma hodinama", řekla, "docela jsem se nudila, nevěděla jsem kam mám jít a tak jsem z Prahy odjela k bratrovi." Proč mi Maruško tohle děláš? v duchu jsem povzdechl... zase jsi mi jedno rande zkazila a já tu teď budu trvrdnout sám. Tak jsem si pustil čekej film, který běžel v televizi před týdnem, toho Idiota a docela jsem se v něm i viděl. Ukáži vám aspoň ty fotky z neděle.

Jak jsem vám slíbil, fotky jsou z náplavky u Vltavy při západu slunce.

.

.

.

.

.

.

Aspoň dobrou hodinku jsme si pak s Marcelkou po telefonu povídali a to jsem si ještě před měsícem nemyslel, že mne mobilové volání tak svede. Jak někteří víte, byl jsem dlouhá léta mobilovým odpůrcem.

Ale to není všechno. Život mi i na sklonku dne často připraví nějaká překvapení. Kolem půl desáté večer jsem se oblékl a šel si něco koupit k snídani. Ani mi o tu snídani tolik nešlo, jako o to, být mezi lidmi. Po cestě do Tesca jsem myslel na Marcelku, na to jaké to má v životě těžké s mužem i s prací a nebudete mi věřit, za pár minut, to jsem byl už v obchodě v zelenině a díval se po hlávce bílého zelí, chtěl jsem si ji dnes na cibulce udělat, zvonil můj mobil a Marcelka, že prý jí něco nutkalo, aby mi ještě znovu zavolala. Jak je někdy myšlenka silná a to se mi stává docela často. Povídali jsme si než jsem dokoupil, povídali jsme si když jsem byl u pokladny, povídali jsme si když jsem byl na cestě domů, pak výtahu a nakonec jsme si povídali když jsme byli oba v posteli. A tak jsem nebyl ani tuhle noc tak docela sám a společně jsme i usínali. Jen si říkám... dá se to taky počítat jako nevěra?

Takže vám přeji hezký den a mějte se krásně tak jako já.

.