Projasněná středa

Sluníčko se opět ukázalo, pochmurné počasí vzalo za své a tak jsem si při pohledu z okna pomyslel, že celý den se vyvede a všechno bude opět podle mých představ a na tom správném místě. A taky že bylo.

Rodinka dole pod oknem si tam jako obvykle hrála na písku, maminka se snažila o bábovku a tatínek se díval.

Oholil jsem se, osprchoval a vyrazil do města. V metru proti mne seděl postarší muž a četl knihu, nejspíš si ji právě koupil, protože ji četl na první straně, Nespěchej do rakve. Kdo si takou koupí, pomyslel jsem si a s jakými myšlenkami ji asi někdo psal. Ten muž vypadal opravdu docela sešle a možná měl ty dny opravdu už spočítané. A vedle něho jako protiklad hezká mladá rusovláska. Ta se mnou od domova jela i v autobuse, pak nastoupila i do stejného vozu metra...

... a nakonec vystoupila i ve stejné stanici jako já na Wilsonově nádraží.

A šla i s stejnou cestou na tramvaj, tak mi nezbylo nic jiného než jít za ní.

Měla docela rázný krok a krásné vlasy... náramně se jí při chůzi vlnily. Který muž by se tím rád nepotěšil.

Prošli jsme kolem pomníku bratrství s Rusy. Zcela jsem zapomněl, že tam stojí.

Dokonce nasedla i na stejnou tramvaj jako já, na devítku. Já jel navštívit Jitku.

Doufal jsem že vystoupí tady u květinového stánku jako já, ale ona jela dál. Takové zklamání.

U Jitky v krámku skoro dvě hodiny. Co jsme tam vyváděli vám neřeknu... jen to, že za celou dobu neměla jediného zákazníka.

Takhle přijde na buben.

Pak jsem nasedl opět na devítku. pak na metro a jel si vyzvednout do práce Marušku.

Nechtěl jsem riskovat, že se zase nějak mineme, nebo se budeme hledat.

Co jsme pak vyváděli s Maruškou vám taky nepovím, ale k večeři uvařila zase lečo.

Dnes k ránu jsem měl docela zvláštní sen, jaký se mi už dlouho nezdál. Byla v něm moje žena ještě z doby než jsem měli děti. To byla ještě moc krásná a divoká holka a já ji miloval. Dříve jsme chodili hodně po horách a v tom snu to bylo taky tak a skutečné, jako by to bylo včera. Probudili jsme v trávě na takovém hodně zeleném kopci, sluničko stoupalo po obloze... takové svěží ráno... a ona se ke mně naklonila a mám to tu popisovat...? To mne probudilo a vedle mne vidím jak spokojeně pochrupuje Maruška.

Ale co bylo zajímavé, že jsem v tom snu tomu nechtěl ani věřit, že je to ona a že má chuť a potřebu se se mnou pomilovat.

Jak jinak než ztracená vzpomínka, která se to toho mého snu projevila.

.