Sobota měla být odpočinkovým dnem...

... od mých kamarádek a přítelkyň, chtěl jsem zůstat doma, uklidit, vyprat a potom jen relaxovat, ale všechno dopadlo nakonec jinak. Vždycky je to jen ve hvězdách, jak ten den skončí. Kolem poledne, když jsem věšel prádlo, volala Jitka, jestli nechci grilovat. Je zajímavé, že všechny moje ženy milují maso a mají pocit, že mne tím mohou pokoušet. Když jsem se v týdnu procházel s Marcelkou po městě, zastavovala se u všech obchodů s masem, aby se prý aspoň nadýchala té vůně a v pátek Jitka si zase provokativně koupila párek a provokativně ho přede mnou jedla a jestli mi bude bude pak od ní vadit polibek s chutí masa. Nejhorší je Maruška, ta bez masa nedá ani ránu... nejen že ho přede mnou denně jí, ale nechává si své zásoby v mé lednici v mrazáku. A takové jsou všechny. Ale jsou v tomhle jsou docela blávové, protože mne to nic nedělá a to jejich maso jim prostě toleruji.

Jediné, čemu jsem nakonec neodolal, bylo vyjet do města. Na Václaváku hráli opravdu košíkovou.

.

Jen o pár metrů dál, si jeden muž vydělával trochu peněz se svým malým prasátkem.

Lidé se nad ním přímo rozplývají, chtějí si ho pohladit, pomazlit se s ním...

... a přitom, až vyroste, se stejnou chutí do něho pustí, jako tyhle ženy. Jedli vepřové koleno.

Na radnici na Staroměstském náměstí se konala neobvyklá svatba.

Takoví jelimánci. Co všechno člověk během pár minut v Praze nevidí.

Tyhle holky se snažily prodávat na Karově mostě luční květy.

V tomhle případě bohužel bez úspěchu.

Pak jasem taky potkal Paulu, měla chuť na pivo.

Ve Vojanvých sadech honila tahle malá holka holuby a pávy...

... a já tam pak v trávě našel tohle paví pírko.

Viděl jsem i několik dalších svateb, ale ty vám ukáži zase někdy jindy. Bylo jich docela hodně.

Nakonec jsem se rozjel za Maruškou a tak i končil můj sobotní den.

.