Středa třináctého

Pro někoho smolné číslo, ale já měl zase hezký den. Původně jsem to chtěl tady nazvat "středa je ho tam třeba", protože se mi vrátila Maruška, ale pak jsem si to rozmyslel, protože by mi třeba článek ani neotiskli. Ono už stačilo, když mi kvůli jedné nevinné fotce chtěli zrušit blog a navíc mne i vyrazili AK. Nejenže se mi vrátila Maruška, oba jsme si aspoň od sebe odpočinuli a nabrali nové síly, ale ozvala se mi i Vladimíra (ta z minulého týdne) o které jsem si už myslel, že si to se mnou rozmyslela. Ale na druhou stranu jsem stále věřil, že se jednou ukáže. Ženy, které mne jednou poznají, už se ode mne nedokáží odpoutat i kdyby si to nejvíc přály... Jo, dělám si legraci. Ozvala se mi taky Miluška, ta výtvarnice, která trávila celé léto na chalupě. Každopádně mne potěšilo, že po těch víc jak třech měsících. co jsem byl v Německu, na mne stále myslí. Budu mít asi zase docela pernej týden, protože v sobotu je i Pride a tam bude zase Klárka, ale to já rád. Nerad se tady nudím.

A co jsem dělal tedy včera? Dopoledne jsem musel do města a na Václaváku mne napadlo, že v televizi ukazovali jeden "znovunalezený" dvorek přístupný z Vodičkové ulice, sousedící s Františkánskou zahradou. kde je teď nově zřízená kavárna.

.

Jednou tam určitě s někým půjdu.

Na Václaváku si pouštěly holčičky duhové obláčky, teď je to po celé Praze.

.

.

Jak jsem dojel domů a vystoupil z autobusu, prali se tam ožralí bezdomovci. Hlavně ta žena byla agresivní.

Pak jsem jel Marušku vyzvednout z práce. Jak jsem tu už psal, jela do Krušných hor, kde stojí její dům. Bohužel ji tam čekalo velké překvapení. Cikáni ji ukradli železná vrata a kus plotu do zahrady, které jistě skončily ve sběru. Jsou to hejzlové.

A co bylo dál? Mládeži nepřístupné. Marušku jsem utěšoval.

.