Vcera jsem mel narozeniny...

... a uvedomil jsem si to az odpoledne, kdyz mi poslala mail s práním dávná kamarádka Marika. Ale není co oslavovat.

Presto jsem si dopoledne, nic netusíc, dal dárek. Nechal jsem si opravit dvere od lednicky a ted jen zasnu, jak se krásne a nehlucne zavírají a dokonce tesní. Odkládal jsem to skoro rok. Je to prímo rozkos je otvírat a zavírat. Vzdycky zapomenu ze jsou opravené a prekvapí mne to. Taková malickost a dokáze cloveka hned na celý den dobre naladit. Jel jsem pak do mesta, vystoupil z metra u musea a vzal to pak na Mustek a na Staromák. Proste pohoda. A samé krásné zenské. Uprímne receno, kdyz jsem v dobrém rozpolození, a to jsem vlastne porád, líbí se mi vsechny... i ty tzv. nehezké.

Pak jsem to vzal jako obyvkle pres Karluv most a tam zase krásné Japonky. Proc jezdit do Japonska, kdyz jich je tady plná Praha. Pak mne napadlo, ze bych mohl zajít za Maruskou do práce, políbit ji a svojí pritomností potesit. Chudinka na rozdíl ode mne porád pracuje a dokonce ráda. Je taková snazivá vcelicka. Na Smíchove u Andela, kde jsem presedal, jsem se pak seznámil a zapovídal s jednou mladou a hlavne milou trhovkyní... ale o té vám víc povím az príste. Doma jsem pak vypral asi uz desátou pracku, povesil to a dal si sklenicku cerveného. To uz jsem vedel, ze mám narozeniny, tak jsem si poprál, ze jeste ziji a dokonce v plném zdraví.

Takze moc krásný a pohodový den. Mozná se budete divit, ale jsou dny, kdy jsem rád i jen sám se sebou.

Zítra má Maruska volno, takze by ráda na Petrín. A co je vlastne zlo? Pro mne existuje jen dobro.

.