Zážitky bohatý čtvrtek

Probudil jsem se ještě za šera o půl šesté a docela mne to překvapilo a přemýšlel jsem proč asi. Takhle brzy jsem se už dlouho neprobudil. Možná ani takové šero nebylo, byly jen zatažené závěsy. Jasně, Maruška byla už v trapu a nespíš mne probudilo klapnutí dveří, jak odcházela. Docela mi příšlo líto, že jsem ji zase zaspal a nepolíbil, když musela chudinka do práce. Znovu usnout se mi už nepodařilo, tak jsem vstal. Vzpomněl jsem si, že jsem včera koupil květák a tak jsem si řekl, že bych ho mohl předvařit. V poledne bych si ho dal smažený ve strouhance. Večer jsem navíc našel starou mg kazetu bez popisky, tak jsem si ji hned pustil. Abba... tak tohle jsem si kdysi oblíbil? To snad ne, moje ex ji asi milovala.

V půl osmé za okny dokonce vysvitlo sluníčko, tak to snad bude i hezký den, řekl jsem si. Pak mi napadlo, že včera, když jsem rovnal knihy v knihovně, jsem tam objevil Alenku v kraji divů a za zrcadlem. Nikam mi nepasovala, protože byla nadměrně velká, na rozdíl od Alenky v knize, ale zato hodně s obrázky. Trochu se do ní začíst, docela dobrý nápad do dnešního dne. Přečtu si pár kapitol a dobře mne naladí. Rozevřel jsem tedy tu knihu a k mému překvapení vypadlo z ní parte mého otce. Uvědomil jsem si nad tím, že zemřel mladší než jsem teď já. Můj bratr taky odešel mladší. Byl to takový podivný pocit.

Zajímavé, že Alenek jsem docela hodně poznal, ale ty byly zcela jiné než v té knize. Byly to moc veselé holky a doufám, že víte jak to myslím. Hodně jsem si s nimi užil, ale na nějaký vážný vztah rozhodně nebyly. Hlavně ta Alenka co měla stánek se zeleninou a ovocem tady nedaleko na konečné tramvaje v Bráníku. S tou jsem asi nejvíc zažil a snad i ona se mnou. Od té doby na Alenky nedám dopustit. Poslední Alenka, kterou jsem poznal letos v dubnu je zase jejich pravý opak. Manžel jí utekl za jinou i s penězi a navíc teď splácí jeho dluhy. A všechny jsou čisté blondýnky. I tahle. Není to divné? Měl bych ji zavolat.

Moc jsem toho nenačetl, jen do míst, kdy Vilík vylítl komínem a pak jsem si sem jel koupit Reflex. Mají tam nový vodotrysk.

Pak jsem si zajel metrem na Malostranskou, že si ten časopis ve Vojanových sadech v klidu a v pohodě přečtu a po cestě jsem minul tento svatební pár. Nějaká svatba mne pokaždé potká. Ćlověk jim musí to jejich štěstí skoro závidět. Mají všecho před sebou i když je otázka jak jim to skončí. V Reflexu mne docela překvapil ten jejich Zelenej raoul, Strefovali se tam do pátera Halíka. Že je děvkař a jednou skončí jako muslim. Drsné jen proto, že chce kandidovat na prezidenta. Docela by mne zajímalo, jestli je bude žalovat. Já od něj v dubnu při mši dostal svátost přijímaní a ptal se mne jestli jsem opravdu křesťan. Trochu mne tím zarazil. Tak jsem to nakonec dostal od muslima? :D

Pak jsem přešel Karlův most a jel domů na oběd. Ten žebrák mne ani tolik nezajímal jako ta Japonka. Měla šaty s podobnými ornamenty jako na jedné kolorované grafice z devatenáctého století, kterou vlastním.

Taky krásně kroutila zadkem, jak jsem za ní šel.

Doma jsem si osmažil květák. Trochu moc velká porce, ale nesnídal jsem.

Včera jsem mobilem mluvil s Marcelkou a ta mne naladila na houby. Byla v lese a našla jich plný košík... ale v Příbrami. Zvedl jsem se tedy po obědě, že se do lesa taky podívám. Do Krčského, který mám tři zastávky autobusem. Vystoupil jsem na Labuti a tam zastihl i tuhle mámu s malými. Hodně na mne syčela a chtěla mne štípnout. Chránila je. Táta jen koukal.

V lese mi zazvonil mobil a volala Marcelka. Že prý abych se tam necítil sám, když je v práci a nemůže tam být se mnou. Ta je hodná.

Takže hledal jsem houby a dobrou hodinu jsme si při tom přes ten mobil povídali. Trochu neobvyklé, ale fajn.

Našel jsem jich docela dost, i když jen sameťáčky a tenhle prvej hříek.

Udělám si je zítra s Maruškou. Ta sice večer pak přijela, ale přivezla obalovaný sýr.

Takže takový jsem měl včerejší den. Někdy se až sám divím co zážitků může člověk za jediný den mít.

.