Den dobrých skutků

Můj tchán často říkal, že člověk by měl učinit aspoň jeden dobrý skutek za den a tak si dal hned ráno pivo, aby podpořil pivovarnictví. Marcelka musela brzy ráno na služební cestu a tak jsem s ní vstal a vyprovodil ji až na metro. To byl můj první dobrý skutek, protože Maruška jinak taky vstává ráno, ale já spím a nechám ji odejít samotnou.

Kráce po poledni jsem vyjel do města a jak jsem tak šel kolem kostelůa sv. Jiljí, napadlo mi, že bych se mohl taky jednou pomodlit. Ale nevím, jestli jsem zrovna udělal dobře vstoupit zrovna tam. Přede mne si sedla krásná španělka s mašlí ve vlasech a kreslila... a já se na to modlení prostě nesoustředil.

Na Karlově mostě jsem potkal Pavlu. No není to podivné? Kdykoli tam jdu, jde proti mne, jako by tam na mne číhala. Pavla jako taková sebezničující žena, moc o sobě uvažuje. Pokaždé se mi svěří se svými problémy a pak se omlouvá, že mne jimi zatěžuje. Dokonce se mi omlouvala, že měla potřebu mne obejmout. Ale mne to nevadí, rád lidem pomáhám a dělám dobré skutky.

Ve Vojanových sadech mne oslovila tahle babička, že její vnoučata někam do kříví pohodily její mobil a jestli bych ho jí prozvonil. Ale byla tak popletená, že si nemohla zaboha vzpomenut na číslo. A tak jsem zavolal její dceři, aby jí ho prozvonila. Na její číslo si vzpomněla.

Měla moc krásná vnoučátka, hlavně ta malá byla taková povídalka. Dozvěděl jsem se, že je jí čtyři roky a půjde do baletu a když jsem jí řekl, že je taková povídalka, zeptala se mne co to znamená... Ten mobil babičky jsme ale nenašli, protože ty děti ho pohodily asi jinde. Další můj dobrý skutek se mi stal když jsem šel po Kaprovce a padla mi pod nohy krásná holka. Ony jsou pro mne všechny ženy krásné, ale tahle byla opravdu krásná... a ukázala mi i červené kalhotky jak se tam rozcapilka. Já ty její kalhotky nevyfotil, ale pomohl jsem jí vstát. Zeptal jsem se jí, jestli se jí něco stalo, jestli jí něco bolí a jestli nechce nějak pomoc, ale ona že ne a hned pelášila pryč. Když lidi někde upadnou, tak se za to stydí, ale nemuseli by.

Kolem čtvrté mi zavolala Jitka, že by mne ráda viděla a tak jsem za ní zašel do obchůdku. Další dobrý skutek, mohlo by se říct.

A tak zavřela svůj obchůdek Jitka o něco dřív a zašli jsme kousek vedl na Parukářku, koupili si pivo a lehli si do trávy.

Opravdu krásný den a odtud i krásný výhled. Pak jsem vyprovodil Jítku až na nádraží, bydlí nedaleko Prahy a denně dojíždí sem do práce a zajel do jiného nádraží, do Holešovic, abych vyzvedl Marušku a pomohl jí s věcmi. A utěšil po tom vykradení jejího baráku. Ten se tam tři dny pokoušela poklidit a zabezpečit. Takže den plný mých dobrých skutků... nebo myslíte že ne?

Domů mi pak kolem desáté zavolala Marcelka, vlezli si do postele, každý bohužel do své a spolu aspoň přes ten mobil i usínali.

Ono těch dobrých skutků za ten bylo víc, ale nechtěl jsem vás tím unavovat a ten článek by byl moc dlouhej.

.