Den ve znamení oparu

Ten opar se mi ukázal včera dvakrát... jeden v šest hodin ráno nad Prahou...

a ten druhý na mém horním rtu, který mne hned po ránu rozladil. Byl to vlastně dodatečný dárek od Marušky. Opary ani moc často netrpím, ale když mám třeba stres, nebo se rozčílím, jako v pondělí, že mi Maruška nebyla schopna včas zavolat že nepřijde a celý den mne tahala za nos, tak nemohu čekat nic lepšího než takový následek. Běžel jsem si hned koupit Zovirax a stálo mně to hned čtyři stovky, protože mi lékarnice k tomu ještě vnutila Nerpenorm nahoře s nápisem Jaro je plné polibků. Právě o takové dnes s Jitkou přjdu, hned jsem si pomyslel. V obchodě jsem pak i nakoupil zeleninu, mrkev, celer, brambory... že udělám z těch hub, které jsem v pondělí nasbíral s tou "laňkou", sestřičkou z krčské nemocnice, bramboračku pro Jitku až přijde.

Tady tu polévku máte a prý jí moc chutnala. Dal jsem si na ní taky záležet.

Za odměnu se Jitka uvolila mi uvařit kynuté knedlíky a k tomu hlávkové zelí. Proto ten ocet na fotce.

Uválela sice jen z půl kila mouky tři malé, ale o to hezčí.

Tak nevím, mám to napsat? Pak jsem sám maličko poválel i Jitku a to je konec včerejší pohádky.

.