Dvě srnky v Krčském lese

Ty srnky byly skutečné, ale za hranicí reality mi často přijdou ženy, zejména moje bývalá. Poznal jsem ji jako krásnou divokou holku plnou života a jak ten čas šel, proměnila se v docela jinou osobu. Ztratila duši, ta tzv. svatá matka ji tu duši ukradla a zůstala z ní jen tělesná schránka. A nejhorší na tom bylo, že už jí to ani reálně nemyslelo. A teď pozoruji, že Maruška je na tom podobně, i když trochu jinak. Když se má objevit, tak se jí nedočkám a naopak když ji nečekám, tak přijde. Taky neumí reálně uvažovat a všechno plete. A nejsem schopen, jako to bylo u mé ženy, ji vštípit reálný pohled na svět.

Je mi jí sice líto, že jí vykradli dům a zanechali v něm jen bordel, jak mi napsala, to se mi ostatně nedávno stalo taky, ale nic jí nemohlo bránit v tom, aby nepřijela, jak jsme se dohodli, tedy v půl třetí. Má to ke mně ostatně z práce přímo na cestě a já ji chtěl potěšit koláčem, který jsem jen pro ni upekl. Nejenže mi nezavolala včas, že to zase odkládá, ale poslala mi sms přesně až v těch půl třetí s tím, že prý možná dorazí až po sedmé. A já tu vlastně opět celý den na ni čekal a mohl jsem si domluvit něco jiného. A jak víte, tohle mi udělá i přes mé domluvy pokaždé. Přesto jsem bez výčitek odepsal, že tedy v těch sedm ji budu očekávat.

Není ten koláč krásnej a dokonce od chlapa? Tak jsem se tedy zvedl a šel se podívat do Krčského lesa, abych se trochu zklidnil.

Slíbil jsem vám dvě srnky. Tahle byla plachá...

... a hrála si se mnou na schovávanou.

Pár hub jsem našel, ale byly namoklé.

Tuhle druhou srnku jsem potkal krátce nato a ta plachá nebyla a tak jsem se v tom lese s ní aspoň necítil tak opuštěnej.

Ostravačka, zdravotní sestra z krčské Thomayerovy nemocice. Ten druhý hřib je kovář.

Byla šikovnější než já, měla lepší úlovky.

Já tak akorát slimáky.

.

Není tohle náhodou jedlé?

Už se nám tu nezadržitelně blíží podzim.

Pochopitelně, jak jsem i čekal, a nic jiného jsem od ní ani čekat nemohl, poslala až v devět esemesku, přestože jsem jí dvě mezitím poslal a volal (a nedovolal), jestli přijede, že je v pelechu a nepřijede. Hodně dokáži tolerovat, ale takovou nespolehlivost rozhodně ne. Mohla mi už ráno napsat, že nepřijede a pochopil bych to. To už mne fakt nasralo a jen litoval, že jsem tu druhou srnku nepozval na kafe.

Naštěstí hned nato telefon od Marcelky a dopřáli jsem si zase jednou krásný telefonní večer až do půlnoci.

.