Jednou jsem málem přejel Husáka...

Na ty naše politiky mám vůbec štěstí (nebo smůlu), když chodím po Praze. Jednou je to kníže, jindy ta plechová huba, nemohu si vzpomenout na jeho jméno a skutečně jsem jednou málem autem porazil Husáka, když otvírali obchodní dům Máj, ten už není, ten čas tak utíká, když ho okukoval ze strany ve Spálence a ochranka tu ulici ponechala v provozu. Kdybych ho býval přejel, motal se mi opravdu pod koly, že jsem musel brzdit, skončil bych sice v lochu, ale třeba bych se zasloužil o to, že ten komunismus by padl dřív a já bych teď měl medaili za zásluhy.

Takže abych přešel k věci, V neděli jsem procházel Betlémském náměstím, když mi náhle vyšel do cesty z tamní restaurace Klaus a já ho málem porazil. Měl mi dát přednost, ale nedal. Celé jeho rodina tam totiž hodovala venku a on asi v budově něco přiobjednával (nebo byl na záchodě), a jak víte, rád fotim všechno, takže tu máte s nimi celou serii.

.

.

.

.

.

Je to veřejné prostranství, tak snad za ty fotky nebudu mít žádný problém.

A co je za hranicí reality? To je zase ten blog.cz. Ten první odstavec, abych se sem dostal, jsem musel nejdřív zkopírovat a pak vložit. Vzpomněli se s tím ID a ono to funguje jen někdy a články mi prostě mizí. Člověk s tím pak stráví celou věčnost.

V Gelsenkirchenu v knihkupectví...

... abych si něco přečetl o těch pýchavkách.

.

To byla taková malá zkouška jak chutnají, nebyla to žádná sláva a zítra si je obalím ve strouhance.

Včera jsem toho moc nenadělal, byl jsem si do lesa pro ty pýchavky a to je asi tak všechno. Docela nudnej den, který jsem si aspoň zpestřil tím, že jsem si povídal si s Marcelkou... ještě že máme ten internet.

.