Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí

Ono je to s Maruškou opravdu těžké. Ve čtvrtek večer, když jsem jí vyzvedl z autobusu, jela pak přímo domů, mi sama řekla, že mi hned ráno pošle sms a napíše kdy se sejdeme. Čekal jsem do dvanácti a nic. Nic jiného jsem po předchozích zkušenostech ani nemohl od ní čekat a tak jsem jí poslal sms že je už poledne. Mezitím se mi ozvala Marcelka, že končí v půl třetí a že by byla moc ráda tu procházku kolem Hostivařské přehrady zopakovat, tentokrát z druhé strany. Po půl hodině jsem dostal druhou sms, tentokrát konečně od Marušky, že bych mohl k ní v půl třetí přijít. Měl jsem tedy možnost si vybrat a co myslíte že jsem udělal? No uhádli jste, jel jsem za Marcelkou. Prostě už té nespolehlivosti Marušky mám dost a upřímně řečeno, na Marcelku, že ji uvidím, se těším mnohem víc.

Opět jsm šli ruku v ruce tou samou cestou podél Botyče a tentokrát byl již klidný a jen se v něm zrcadlilo slunce.

.

Bylo opět dcela vedro, takže naprotější plovárně byli lidé a dokonce se i koupali.

.

.

Nudistická pláž kde jsem se před dvěma týdny koupal. Marcelka je stydlivá a nechtěla.

Sedli jsem si na chvíli na lavičku a kolem šla tahle paní se svými psíky.

Je tu i lokalita trilobitů.

Nerad bych to zakřikl, ale vypadá to tak, že jsme si s Marcelkou stále více bližší.

Tuhle krásnou kočičku jsme potkali a byla i přtulná.

Byla to krásná procházka, ale ještě krásnější bylo to, že jsme tam byli spolu.

Jeli jsme pak ke mně domů, něco nakoupili, že si uvaříme něco dobrého k večeři, ale nakonec jsme to odbyli mraženým špenátem s bramborami, protože jsme na vaření neměli čas. Ten čas jsme využili lépe a pak nám i ten špenát náramně chutnal.

Byli jsme docela vyhladovělí a tady důkaz.

Marcelka musela v deset domů, tak jsem ji vyprovodil na autobus.

To naše loučení bylo tentokrát dlouhé a smutné, protože začátkem příštího týdne musím aspoň na tři neděle do Německa.

Takový je někdy život.

.