Moje zdravotně sportovní aktivita

Když tady v Německu nemám jinou sportovní aktivitu, tak se musím spokojit s jinou. Ale abych nepředbíhal, ráno jsem se vzbudil a uvařil si kafe a zapnul počítač. Byl tam mail od Marcelky, Jitky a Irenky... a to hned hezky začíná den,. když človělk ví, že na něj někdo myslí. Samozřejmě jsem všem odpověděl. O Irence jsem si myslel, že na mne docela zapomněla. Ale jak jsem si to jen mohl myslet... na mne žádná nezapomene. Ani moje ex, i když na mne asi vzpomíná docela jinak. Pak jsem zavolal mému kamarádovi Christiánovi, kdy si mám k němu přijet pro kameny a šel si koupit čerstvé pečivo a mléko. Za Christiánem jsem pak šel v jedenáct... mám k němu pár kroků.

Strašnej bodel a maga kamenů. Říkám mu, to by mne z toho bolela hlava a on, taky že mne bolí.

Jelikož jeho sklad je hned u "mého" lesa, říkal jsem si, že to tam hned zkontroluji.

Na kraji lesa často vidím tuhle paní, která radí lidem, ti za ní tam chodí, jak cvičit psy... tak jsem si s ní popovídal.

V lese se toho nezměnilo, padlé stromy, takže to byla ta moje aktivita,.. přes ně lézt.

Po modrácích už nebylo ani památky, protože tu rostou už začátkem července, ale tam kde jsou václavky, byly tyhle.

Na václkavky je čas, ale tady rostou taky dřív... ale růžové?

Tyhle jsem ale včera všude. Jsou bělejší než na fotce.

Kdysi jsem je sbral s ex, protože nám někdo řekl, že je dobré je nastrouhat, jsou tvrdé a dávat trochu do omáček.

Jsou mírně jedovaté, ale přežili jsme to, tak nevím.

Tyhle keře tu všude kvetou skoro po celý rok a mají takovou omamnou až nepříjemnou vůni.

Někdo v ném lese zapomněl velkou osušku. Nebo se na ní vyválel a pak si ji tam nechal sušit?

Ještě pár ostružin bylo vidět.

Když jsem přišel domů, mail od mého nejlepšího kamaráda Stefana. Jeho přítelkyně ho nakonec vyhodila, takže je ve Švédsku.

Osmažil jsem si k večeři tu bedlu, byla moc dobrá a zdá se že ještě žiji.

Večer jsem si pak sice psal s Marcelkou, ale je to docela kruté bez mých žen. :D

.