Něco začíná a něco končí...

... a není to jen můj měsíc v Praze, který končí. Někteří z vás ví jak to myslím. Tento měsíc byl docela bohatej a hlavně divokej a tak mi připomněl tu dobu před třemi roky krátce po rozvodu, kdy jsem poznal Bohunku a záhy i Klárku. Obě byly od dětství přítelkyně a těmi jsou dosud, i když je teď život rozdělil. Dnes odjíždím a tak jsem včera naposled prošel všechna místa Prahou, která mám rád... a ty jsem poznával právě s nimi a proto mne na ně i upomínají. Měl jsem obě rád. Obě byly milé a krásné, i když každá jinak.. a tak se i vzájemně doplňovaly. Zažil jsem s nimi kus divokého života plný zvratů a ony vlastně taky. Ty vzpomínky nám už nikdo nevezme. Včera jsem si s oběma i na fb psal a věřím, že si ty naše procházky zopakujeme až přijedu.

To není sice Klárka s Bohunkou, ale jsou taky kamarádky a hezké holky.

.

.

Rozloučil jsem se tedy s Jitkou i Marcelkou, Maruška mi esemeskou popřála dobrou cestu a konečne mi i krátce před půlnocí vysvětlila, proč mne nechtěla vidět. Ve skutečnosti z toho vykradeného baráku onemocněla, dostala vysoké teploty a nechtěla abych viděl já ji. Takto pak často dochází k nedorozumění. Jsem rád, že mi to vysvětlila a mohu teď v klidu a bez nějakých pochybností odjet. A asi za měsíc mě tu máte zpátky. No vám je to nespíš jedno, ale mně ne. Bez Prahy to prostě u mne nejde.

Mějte se tu všichni krásně.

.