Neděle, kdy jsem opravdu nic nedělal...

... a ani nevyšel z domu, když nepočítám, že jsem aspoň vynesl odpadky.

Jelikož jsem v sobotu prodával do osmi, kdy je zavírací doba obchodů, nestihl jsem si ani nakoupit něco k jídlu na neděli. Upřímně řečeno, jsem na to i zapomněl. Kdo neví jak to chodí v Německu, tady nejsou otevřené obchody jako třeba v Praze přes noc a i v neděli jsou všechny zavřené. A doma jsem opravdu neměl nic, jen zbytek oleje a hladkou mouku. Tady si zásoby nedělám, protože tu nemám ani lednici. Samořejmě bych mohl zajít do hospody, ale to jsem byl zase línej vytáhnout z domu paty.

Takže snídani jsem si odpustil, jen černé kafe a tohle byl můj oběd.

Čtyři takové placky... jsem skromnej člověk a v Africe, nebo jinde ve světě jsou na tom lidé ještě hůř.

Tak jsem se jen válel, ty čtnáctky, myslím pracovní hodiny, ty dají taky zabrat, pak jen poslouchal moji oblíbenou hudbu, četl si Reflex a sobotní noviny... a tam jsem našel tento článek.

Tak tady je Jarko taky Jordán a ani jsou o něm nevěděl. Už po třetí se tam konaly křtiny devíti evangelických dětí. Nazvali si to "Těšte se, že vaše jména jsou vepsána do nebe." To jsem netušil, že se křtí i v jezerech jako za doby Ježíše. Moje katolické děti byly pokřtěné v kostele, který stojí hned u Karlova mostu... proto taky na ten most rád chodím.

Za jiných okolností bych se docela doma nudil, ale tentokrát jsem si tu relaxaci užíval. Taky jsem si psal s Marcelkou... ta mi napsala, že její muž je teď jako milius, ale že už ho nechce zpátky, protože přišla na chuť svobodě, že může jen sama sama za sebe rozhodovat a nebrat na nikoho ohledy. Jako by mi mluvila od srdce, protože podobně se cítím i já... je to taková volnost, že se člověk jen vznáší a lituje jen ty spoutané vdané a ženaté. No nemám pravdu?

Takže vám přeji hezký pracovní týden. Já už nedělám, ten týden mi bohatě stačil a koncem týdne jsem v Praze jako na koni.

.