Taková typicky německá vesnička

Pokaždé když jsem jel z Německa do Čech, nebo naopak z Čech do Německa, projížděl jsem kolem jedné německé vesničky o které jsem si vždy říkal, že bych se v ní zastavit, ale pokaždé jsem spěchal. A tentokrát jsem se v ní zastavil. Je mezi Kasselem a Eisenachem. Tak tady ty fotky tedy máte a bez lidí.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

Při pohledu na ty fotky, vždy mne napadá, jak jsou nejen ty vesničky, německé nebo české, rozdílné, ale i ti lidé v nich. Jednou jsem v Německu, jednou v Čechách a tak mi ty rozdíly často přímo bijí do očí. A klidně přiznávám, že za roky jsem i do značné míry vstřebal tu německou mentalitu a tak mi hodně často ta česká zaráží a docela i vadí. Němci jsou mnohem otevřenější, víc velkomyslní, tedy aspoň ti, se kterými se tam kamarádím, zatímco Češi mi často připadají až moc uzavření, prudérní a dokonce i zákeřní a proto tu pokaždé na něco i narážím a tu iluzi o nich ztrácím. Teď vidím, že asi co jsem tu napsal, se vám možná nebude líbit, ale nedá mi, abych to neřekl. Dokonce s odstupem vidím i ten velký rozdíl mezi mentalitou českou a slovenskou. Pochopitelně, nejde to tak docela bagatelizovat, hodně taky záleží na lidech, na každém z nich... i Němci jsou zákeřní, rádi si ještě přisolí, když vidí, že by tě mohli potopit... ale celkově musím říct, že vím co od nich mohu čekat a to o Češích tak docela nemohu říct.

Ale aby nedošlo k mýlce, mých českých přítelkyň a kamarádek se to netýká, na ty jsem nezakysl. Zašel jsem včera za Jitkou do obchodu a pak jsme jeli ke mně domů a společně vařili zapékané brambory. Napadla mi taková kombinace špenátu s nivou, kterou jsem chtěl zkusit a moc nám chutnalo, že jsme pak padli do postele a jen relaxovali... protože jsme se toho přežrali. Fotku toho jídla mám, ale tu vám ukáži asi zítra i s jinými.

.