Týden otevřených dveří

Pravidelný čtenář mého blogu ví, že dveře mého bytu byly po celý týden otevřené a vystřídalo se tu i pár žen, ale včera jsem si řekl, že bych ty pomyslné dveře měl aspoň v sobotu (a možná i v neděli) uzavřít a dát si oddych. Nicméně jsem zavolal Marušce, jestli přijde, jak slíbila. Poslala mi však obratem sms, že nepřijede ani v sobotu, ani v neděli, že nechce s nikým mluvit, že je doma zalezlá a uvidíme se až po měsíci až se vrátím z Německa, "necítím se na nic, je mi těžko...". Prý si s ní tahle neužiji a nechce mi kazit náladu.

Tahle její "ohleduplnost" mne naopak docela naštvala, protože takové stavy nemám vůbec rád. Cítí se jako kdyby celý svět byl proti ní, všichni jsou nějakým způsobem na vině, že jí někdo vykradl barák a odmítá každou upřímně nabízenou pomoc. Pravý opak je právě Marcelka... ta se mi se vším svěří a nestydí se mi vyplakat na rameni, když řeší problémy, které má s manželem. Abych to uvedl na pravou míru, obě jsou na tom, co se týče manželství, takřka podobně. Za prvé jsou obě stále vdané. Jejich manželé si prostě našli byt a z jejich domů, které si kdysi společně postavili, odešli, aby se mohli v klidu scházet se svými milenkami, ale to jim nebrání, aby se do těch domů stále nevraceli a čas od času tam nedocházeli. Taková manželství na draka je vidět všude kolem. Buď se nemohou dohodnout na rozdělení majetku, nebo manžel se nechce rozvádět, protože takto je to pro něj pohodlnější.

Takže jsem dveře od svého bytu zavřel a šel na procházku po městě sám.

Zrovna když jsem fotil tuhle svatbu, která vyšla z radnice, zavolala Marcelka. Její zavolání, její zvonivý hlas mne vždycky potěší. Přes své starostí ale pokaždé vyzní vesele, ona je takový smíšek, i když má časté plačtivé nálady. Jak jsem v pátek psal, jela kolem desáté domů a doma na ni čekal manžel, který se tam vždy, tak jednou za týden, nečekaně ukáže. Poslal jí sms, že ji nechce rušit a kdy prý přijede.

Takže jak mi Marcelka v telefonu líčila, její muž opravdu na ni čekal a díval se na televizi. Ptal se kde byla a Marcelka, že v práci, přestože oba věděli, že to není pravda... a šla do ložnice spát. Řekl, že jede domů, tedy do toho jeho bytu pro milenky, a taky hned odjel. Marcelka hned usnula, spala asi hodinu nebo dvě, když najednou zjistila, že jí leží v posteli. Prý v tom bytě se cítil sám a nemohl usnout. Jeho milenka tam nejspíš tu noc nebyla. Ten Marcelky muž, macho, si vůbec neuvědomuje, že ji opustil a ona se po nocích taky cítí sama. To mu taky hned řekla. Ráno pak vstal, asi se dobře vyspal a odjel.

Mimo jiné, když si tehdy tu milenku našel, řekl Marcelce ať si najde taky milence. To bylo pro ni neurvalé a ponižující... cítila se jako děvka, kterou snadno a bez zábran pošle do náručí nějakého chlapa. Ale dokud nepoznala mne, stále čekala a byla mu přesto věrná. V ten pátek ovšem začal větřit, že by toho milence Marcelka skutečně mohla mít a světe div se, začal žárlit. Díval se jí do mobilu a prohledal jí kabelku když spala. To zjistila tím, že jsme při té procházce našli jeden kámen a ona si jej dala dala do kabelky...a on se ptal, proč nosí v kabelce kameny.

Nejsou ti chlapi magoři?

Telefonovali jsem zase dobrou hodinu dokud mi šla baterie a pak jsem se vydal na Karlův most a na Kampu.

Na Kampě byl hrnčířský trh ... a krásná hrnčířka.

Mám těch fotek zase hodně, ale pro milovníky psů aspoň tahle.

.