Život je tak krásnej a bohatej...

... že se díky jemu lecčemu naučíme, aniž to vůbec tušíme. Trochu jsem to TT obrátil naruby a můžeme to pozorovat zejméně u malých dětí. Z kočárku poznávají svět a pokud si dospělý člověk v sobě udrží to dětství, učí se denně. Shodou okolností mi včera přišla do ruky kniha, kterou mám v knihovně a v ní stojí od Drtikola černé na bílém "Jasné vědomí, musíš být u toho vědomí a vše je pro tebe otevřené..." Bohužel lidé se toho neřídí a pak to s nimi tak dopadne... stárnou nejen na těle, ale i na duchu. Znepříjemňují pak život svému okolí a mlátí kolem sebe... ale to je už zase jiná kapitola a jsme jinde.

Včera jsem vám slíbil, že vám ukáži ty zapečené brambory se špenátem a nivou, které jsme měli k večeři.

Společně jsme to s Jitkou ukuchtili a společně jsme si na tom i pochutnali.

Ráno jsem v sedm vstával s ní, přestože jsme toho moc nenaspali a tak jsem se apoň šel podívat na trh.

U orloje jsem pak potkal tuhle krásnou Japonku...

... a na Karlovce tohoto muže, jak se jen silou vůle opírá o zeď. Zdálo se, že dospává, ale ve skutečnosti byl zdrogovanej.

Měl jsem zase hezký den, přestože chvílemi pršelo, který si nehodlám nikým kazit. Pár lidí mne tu na blogu zrovna nemá rádo a dávají mi to i některými i anonymními komentáři najevo. Ale tak to i bývá, že se člověk nikomu nezavděčí... jen se divím, proč mne tu na blogu navštěvují. Asi potřebují aspoň jednou za den někoho prudit. Mezitím mi zavolala Mona, která je tady taky z Německa. Pak jsem mluvil i s Marcelkou, která je po té služební cestě tak ucapkaná, že jela z práce hned domů.

Pak jsem se jako vždy šel projít k Vltavě, k náplavce.

A nakonec jsem zajel za Maruškou, která měla odpolední. Pořád ještě není s tím vykradením domu vyrovnaná. Nemá ani dohromady co na sebe, protože ji ti cikáni všechno vzali, konce i to špinavé prádlo, které tam měla připravené k praní. Jelikož je teď zima, přivezl jsem jí aspoň dva moje kašmírové svetry, které jsem měl sice rád, ale nějak se mi zcukly... a nebo to bylo tím, že jsem přibral pár kil?

Ještě vám ukáži kaštany, které jsem ráno nasbíral s Jitkou, než odjela do práce.

Jak jsem tu jednou napsal, má v obchodě svěřence, kteří jsou částěčně duševní postižení. Stará se o ně a učí je.

Chce nakoupit špejle a dělat s nimi z těch kaštanů zvířátka.

.