Bez fotek to u mne nejde...

... tak vám vydoluji neco z archivu, co jsem tu jeste neukázal.

První fotku, která mi ted padla do oka, není tak stará. Je z Intersparu, kde jsem byl nakoupit s M.

M. je masozravá a dokonce velmi, ale pri pohledu na tahle pulkilová kurata se zhrozila jak tohle muze nekdo jíst.

Vzít jim zivot nez aspon trochu dospejí. Ale na druhé strane, jaký mají vubec zivot nekde v kleci. Smrt je pro ne vysvobození.

Taky mláde, ale opicí, kdyz jsme byli nedávno spolu v prazském ZOO.

Jeho pacinka. Jak uz jsem tu napsal, na rukách ujízdím. V rukách je vsechno... stisk blízké osoby (a to nás spojuje i treba na ulici), je v ní celý nás zivot jako na dlani (a na dlani ho skutecne máme), taky cím jiným bychom druhého pohladili, nez rukou a kdyz se nekam uhodíme, tak nás i dokáze lécit...

.

Takze kdyz jsme u tech rukou, napadá mi, jak rozdílné jsou ruce mých kamarádek... Moje velká láska, kterou jsem tu nikdy nepojmenoval, mela opravdu krásné ruce, sametové a teplé, ze uz jen jejích dotek byl jako pohlazení, zatímco treba Klárka je mela krehké a studené jako led. Ale i ty, jejich dotek, jsem mel rád. I Dagmar je má studené a proto mi je casto dává, abych jí je zahríval. A M. je má zase malické a teplé jako zehlicka, ze se o ne zahrívám já. Ty její ruce jsem vcera pozoroval i pri práci, kdyz nám pripravovala kapustové karbanátky... a taky je fotil, protoze to bych nebyl já... miluji ruce zen.

Doufám, ze tu budou slusné komentáre. Jedna moje blogová kamarádka má komentáre jen ke schválení (protoze jí tam taky casto chodí anonymové, aby ji jen mohli urázet) a o tom jsem taky uvazoval, ale pak to zavrhl. Tihle lidé bez webu nebo internetové adresy si vlastne delají tu ostudu sami. Ukazují, jak jsou zbabelí (na blogu by správne nemeli být a uz jen stací, ze jsou tu prevázne jen smyslená jména) ze nemají odvahu to ríct druhému, v preneseném smyslu, z ocí do ocí. A primo do ocí uz by to vubec nerekli. Jimi opovrhuji a jejich komentáre proste mazu.

.