Den plný ocekávání...

... která se mi, doufám, v nejblizsích dnech vyplní.

Jsem zkrátka vecný (c je s háckem) optimista. Ráno, respektive pozdeji dopoledne, jsem s mým ceským pocítacem odjel za kamarádem mé nemecké kamarádky a vlozil ho s duverou do jeho rukou. Privítal mne s úsmevem, tak verím ze je to dobrý zacátek a ze pocítac bude pracovat jako novej... a vy se tu budete moci kochat dalsími fotkami, které se mi tu nastrádaly. Od neho jsem se na ceste domu zastavil u mého nakladatele a tam mne cekalo docela velké prekvapení. Nové vydání mých knih (trinácté) mel tam v kancelári slozené a byl na to krásný pohled, videt tu velkou hromadu najednou, nez to rozveze po obchodech. Jak uz jsem napsal, jeden den za mnoho nestojí a druhý nám to zase necím lepsím vynahradí.

Nakonec jsem domu nejel a napadlo mi s jednou knihou zajet za J. a poptat se ji jak to má s tou krcní páterí. Ta moje masáz, dá-li se to tak nazývat, ji skutecne pomohla, ale pro zmenu jí zase bolely lýtka.... tak jsem se i do nich pustil. Ty zeny porád neco mají. Dostal jsem zase kafe se smetanou, zavreli jsme ten její krámek, dali ceduli na dvere (Prijdu hned) a dobré dve hodiny jsem tam pobyl. Máme si porád co povídat. A pak jsem se sel, dokud je hezké pocasí, zítra asi nebude, projít po Malé Strane.

Vecer pak volala M. a to je práve to druhé ocekávání, na které se tesím jako malé díte. Prijede hned zítra po práci a upece mi tvarohové buchty, po kterých touzím uz mnoho let... od doby kdy mi je pekla maminka. Porád jsem o nich pred ní básnil, jak byly krehké a krásne propecené, hlavne ty rohové, tak mne chce potesit. Nadiktovala mi jen co mám koupit .... kvasnice, heru, mekký tvaroh, mouku a vejce tady mám, tak jsem zvedavej, jestli budou jako od maminky.

Takze jí drzte palce at se jí to povede.

A k tomu TT... nejdáblivejsí jsou krásné zeny jako treba Klárka... ty nás jednou privedou do pekla.

Ale já si nestezuji, bude tam aspon teplo.

.