Dny otevřených dveří

Já bych neměnil nic, všechno zlé je k něčemu dobré a aspoň ta vichřice pročistí vzduch. K té vichřici se ještě vrátím na konci článku a teď k těm otevřeným dveřím jedné neděle 28.září, kdy se otevřely dveře do Nosticova paláce, kde sídlí miunistr kultury. To jsem si nechtěl nechat ujít, protože jsem na ty prostory byl zvědavý jako ostatní Pražáci... a proto jsem i musel vystát asi hodinovou frontu.

.

Pracovna a pracovní stůl ministra.

.

.

Obrazázna.

.

.

Bývalá konírna změněná v kavárnu.

Ale to nebyly jediné otevřené dveře, protože přes léto jich bylo po Praze otevřeno několik. Třeba metro Blanka, jak jistě víte a tak jsem si říkal, proč bych neotevřel dveře i já... do svého života každý den, tak jak to bylo. Kdo chodí na můj blog už pár let dobře ví, že rád provokuji. Pak se rozproudí diskuze a aspoň se něco děje. Jinak většina blogú ukáže jen kytičky, nebo nějaké stavby, člověk jim to pochválí a to je asi všechno... Taky rád fotím kytičky, kdo je nerměl rád, ale to mi jaksi nestačí. Mám v sobě přebytek energier a nápadů, proto sem píši i každý den a mám rád, když to tu žije. Jednou je to ohledně žroutů masa, jindy něco jiného a samozřejmě se tu střetávají názory, které dokonce nejsou moc ke mně přívětivé. Ale to já rád přežiji.

Takže těch pár článků, které tu poslední týdny byly a reflektovaly můj život den ode dne, byl můj úmysl jednak s nadsázkou provokovat a taky poznat lidi, kteří tu komentují... takové síto, abych věděl jak to kdo se mnou myslí... jestli dobře nebo zle. Nepopírám, že mám ženy rád a že si s nimi i rád vyjdu, to je fakt, který nechci zapírat, ale jak víte, dříve jsem si to nechával pro sebe. Třeba o mé největší lásce jsem tu kdysi nepustil ani slovíčko. Ani její jméno jsem neprozradil. Poslední dobou jsem ale zjistil, že se tu jaksi vyměnili lidé, kteří tu komentovali a byly to hlavně zralé ženy a dost konzervativní a tak jsem měl chuť je tak trochu probudit... a docela se mi podařilo. Nakonec jsem je ale proti sobě i hodně popudil. (Gábina, jelikož mne celkem dobře zná, tak mne prokoukla, proč jsem tak učinil.) Tyhle ženy jsou alergické na chlapy, kteří milují mladší ženy a s tím jsem i počítal. Možná čekaly, že budu na jejich někdy až zlostné výlevy reagovat, ale to se přepočítaly. Ty komentáře jsem četl (a bavil se, i když často hořce) a bohužel většinou to byli anonymové, což je škoda, a teď vím, jak to s nimi je. Zprvu se to zdálo být zábavné, ale pak to byl děs, kolik zla a nenávisti v lidech je. Kolik je v lidech nepřejícnosti, netolerance, prudérnosti, hyenismu a jak se nechají zfanatizovat jedním člověkem, když mohou najít nějakou oběť, aby se na něm mohli vyřádit. A doufám, že tihle ke mně přestanou chodit, protože o velkou návštěvnost za tu cenu nestojím. To se týká i těch, kteří křičeli nejvíc, a kteří mne docela zklamali... do těch bych to neřekl, ale takový je prostě život a poznal jsem aspoň jejich pravou tvář. Iluzi jsem tady na blogu.cz nikdy neměl, ale jsem rád, že si tu přesto pár lidí zachovalo zdravý úsudek a nepřidali se. Ono je to v životě opravdu těžké, že lidem do hlavy nevidíme. Proto i hodně manželství končí tak špatně a dokonce třeba i po dvaceti letech, že se lidi rozvádějí... a za celých těch let teprve poznají toho druhého, když jde do tuhého, tedy jakým člověkem skutečně je.

Takže to uzavírám... a s tím i ty pomyslné dveře... do mého tzv. života.

Lidé prostě nerozumí humoru a nadsázce a neuvědomují si, že všechno na blogu může být fikce.

A třeba ty dveře zase někdy otevřu... až bude zase nějaký státní svátek.

.