Houbové úterý

Abych si dal pauzu od žen a trochu sportovně zarelaxoval, chodí se tam z kopce do kopce, zašel jsem si včera si do Krčského lesa na houby. Ani mi nešlo tak houby, předpokládal jsem, že tam bude lidí jako Václaváku, a taky že bylo... a tak jsem si vzal i foťák, že budu aspoň fotit. Taky byl les za víkend jistě pořádně prochozený a tak jsem našel jen pýchavky, protože ty tady asi nikdo nesbírá.

.

Tady můžete se mnou obdivovat i toho smrďocha. Nemá krásný tvar a nepřipomíná vám něco?

Už jsem byl na cestě směrem domů že to vzdám a že na bramboračku toho moc nebude, když jsem potkal tuhle ženu.

Sama mne oslovila, kolik prý toho mám a že prý mi pomůže. No nejsou ty ženy ke mně hodné? Pořád říkám, že si to nezasloužím. Opravdu mi ty hříbky hledala a na mne pak bylo jen je vyfotit a řezat. Taková pomoc se mi mohla jen zdát. Jmenuje se Jiřinka, je sice prý vdaná, ale žije odděleně od muže a nemá v úmyslu se rozvádět. Další z žen, která je tom tak jako Maruška nebo Marcelka. To je tu v Čechách opravdu nějaká móda.

Nakonec jsem měl plnou tašku hub a tohle je jen malá ukázka jaké houby tam jsou.

Došli jsme spolu až na metro, dala mi telefon, že bychom zase někdy mohli spolu do lesa a jel sám domů.

Ale já šel opravdu jen na houby a od žen odpočívat. Doma jsem si obalil a osmažil ty pýchavky, byly moc dobré a předpřipravil bramboračku... zítra mi ji Maruška dochutí a spolu ji i sníme. Z těch dalších hub mi asi uvaří omáčku a k tomu knedlík. A aby mi nebylo večer samotnému smutno, zavolala mi Marcelka a z postelí jsme se pak, jako obvykle, "uspávali" až do půlnoci.

Byl to nakonec hezký den, i když v něm taky figurovaly ženy.

.