Hudba trochu jinak

Pár let jsem studoval dějiny hudby a tím se i nakonec zaobíral. Pochopitelně s tím jsou i do značné spojené její osobnosti, v tomto případě skladatelé. Například, pokud si dobře pamatuji, takový Verdi. Podle jeho pamětníků byl neuravalý člověk, bručoun a prý i dokonce terorizoval svoji ženu a veškeré příbuzenstvo. Ani prý žádný kolega a přítel s ním nevydržel. A přesto, jak jistě sami víte, zůstala po něm krásná hudba a citově procítěné milostné arie. Nebo kolik knih bylo jen napsáno o Gustavu Mahlerovi a jeho ženě, nejkrásnější ženy Vídně, která zlomila srdce desítkám mužů a byli to vzdělaní a kreativní lidé. Samé drby a jen polovina z toho je nejspíš pravda. A chudák Mahler je v těch knihách ještě vláčen jak ji omezoval. Je ale pravdou, což je i doloženo, že ji zakázal komponovat, i když byla taky nadaná. Mohl bych mluvit teba o Puccinim a asi nejhorší z nich bezohledný děvkař byl Wagner, přebral ženu svému příteli a ten mu to dokonce i trpěl. Ale jakou nádhernou hubu, plnou citu a nápadů dokázal nám zanechat. Takhle bych mohl pokračovat do nekonečna.

Ale proč to tu vlastně píši? Asi proto, že přes ty všechny pády a nepravosti se nebali žít naplno a často i nadoraz. A to mne poslední zaměstnává. Každý den poznávat něco nového, i když se vystavujeme nebezpečí že se někomu znelíbíme. Je to nakonec pak jejich problém, že se pak musí námi zaměstnávat, pomlouvat, místo aby dělali něco užitečnějšího... a měli sami odvahu jít do něčeho, co je může obohatit.

A co mne včera obohatilo? Jen maličkost, ale i to platí. Ráno jsem šel nejdřív volit, poprvé v Čechách (volil jsem jen v Německu), protože jsem jednak neměl českou občanku a za totality jsem z protestu nevolil, i když jsem dostával do svého kádrového profilu černé punkty, ale to mne moc neobohatilo. Obohatila mne pak ta procházka do lesa, kde jsme s Maruškou potkávali lidi a dali se s nimi do hovoru. I takový les, jako je Krčský, je prostor k poznávání... nejen hub, ale i lidí. Moc jsme toho nenašli, ale to nebyl tentokrát účel naší procházky... byl to ten božský klid, který vybízí k rozjímání a relaxaci.

A ta vůně lesa.

Potkali jsme tam taky tuhle ženu s manželem, nebo přítelem...

... a ukázala nám i svůj košík. Moc už toho neroste, ale zajímavé kousky... z těch modrých byl měl asi obavy.

Tak to já raději zůstavám jen u těch hřibů.

Moc plodný den to sice nebyl, ale aspoň jsme si s těmi lidmi krásně popovídali a bylo to lepší, než zůstat mezi čtyřmi stěnami.

A večer, ještě než jsme s Maruškou vlezli do postele, ještě jsem vypral. A byla to vlastně nejužtečnější věc za celý den.

.

.