Jedlá nebo jedovatá

S houbami je to jako s lidmi a doufám, že mi snad všichni dáte za pravdu. Někteří lidé jsou stravitelní a je nám s nimi dobře, zatímco po těch jedovatých si tak akorát zkazíme žaludek. I tady je snadná pomoc. Pokud je neznáme, buď se jim vyhneme, nebo si je necháme od znalců určit, jako teď já. Snad mi vy pomůžete s rizikem, že mi tu třeba někdo poradí úmyslně špatně. Ani bych se nedivil.

Takže co myslíte? Já bych řekl že jedlý hříbek, který je charkteristický dutou nohou.

Jo, byl jsem včera ráno v lese, hned jak přestalo pršet, protože jsem si říkal, že při takovém počasí do Krčského lesa ani nikdo hned nepůjde... všechno bylo rozmoklé. A skutečně jsem tam nikoho nepotkal a bylo mi to i líto, protože bych se jinak někoho na tohle zeptal. Těch fotek z lesa mám víc, ale mám problém s ukládáním fotek, takže tentokrát jen tahle jedna.

A co dál? Jel jsem domů, abych je dal do chladničky a zajel do města. V autobuse jsem pak tak trochu uvažoval nad tím, jestli mám dál pokračovat s tím deníkem, i když v sevřené formě a nakonec jsem si řekl proč ne. Je to můj blog a komu se to nelíbí, nemusí to tady číst. A nenechám se nějakými komentáři omezovat... vždycky jsem se cítil svobodný. Ani těm komunistům jsem se nikdy nepoddal a tohle co se tu před pár dny odehrálo, byla nakonec fraška.

Zajel tedy metrem na Národní třídu, kde na mne čekala M. a šli jsme se projít po Starém městě, protože bylo krásně a svítilo sluníčlo. Napadlo nás nejdřív zajít do kostela sv.Jiljí, tam chodíme docela často a na půl hodinky jsme se tam posadili. Krásné ticho a ani auta tu nejsou slyšet, chválila si to M. Já meditoval a M, relaxovala, protože přijela právě z práce. Prošli jsme pak městem, taky má ráda, když je v ulicích živo, a na Náměstí Republiky nakonec sedla na metro a jela domů.

A já se vydal navštívit J., protože mne prosila abych ji pomohl s krční páteří, z které dostala i migrénu. Vy si můžete myslet co chcete, ale já to v těch rukou, tu léčivou energii, mám... a přišel jsem na to čirou náhodou, podobně jako s těmi knihami, když mne na to upozornili lidé. Ruce mám studené, ale vysílám z nich docela silný žár, že to až pálí. Například M. to po malé chvíli už prostě nesnese a celá pak hoří. Hodinku jsem tedy u J. pobyl, pomohl ji, dala mi kafe a jel domů.

Večer jsem měl v úmyslu se spolu s M. podívat na tu světelnou Prahu, ale nakonec jsme to kvůli dešti nechali být.

Bude to až do neděle.

Dnes je to skoro bez fotek. Kararád mi slíbil, že se mi na ten program v pondělí podívá.

Komu se moje fotky líbí, musí jich bohužel oželet, ale fotím dál a přeji vám hezký víkend.

.