Príbeh lásky a cti

Vsichni víte, jaké bylo vcera pocasí, ze by ani psa ven nevyhnal, takze jsme odpoledne zalezli s M. do postele s práním si pustit nejaký film a nejradeji o lásce. Po delsím hledání na mém rekorderu HDD jsem nasel nahrávku z února z roku 2011, kterou jsem si tehdy natocil. Jedná se o film o lásce mezi Nerudou a Karolinou Svetlou, v kterém hraje Nerudu Bartoska, dábla s andelskou tvárí, v tom mi dáte zeny jiste za pravdu, a Karolinu Bozidara Turzonovová, slovenská herecka, i podle jejího prízvuku to bylo znát, a natocil to v roce 1977 Otakar Vávra. Film je sice poplatý tehdejsí dobe, takze z Nerudy udelali skoro komunistu, ale film byl kazdopádne zajímavý.

Karlina Svetla byla v té dobe uz vdaná, dobre zabezpecená manzelem a známý prazský milovník a záletník bez penez, Neruda, usiloval nejen o její lásku, ale i cest /c opet s háckem) a ona odolávala. Nevím jak to bylo ve skutecnosti, to se nikdo nedozví, ale doslo to mezi nimi, aspon v tom filmu, jen k polibkum a vzájemné milostné korespondenci. Drbny, takové jsou nekteré tzv. ctnostné zeny, se samozrejme hned postaraly aby jim to prekazily a byla z toho nakonec velká aféra, ze o jejich vztahu pak mluvila celá Praha. Zkrátka a dobre, neumeli v tom oba chodit a ledacos i sami na sebe prozradili, zejména Karolina (tehdy sice nebyl internet, ze by o tom neco tam napsala) která se s tím sverila své prítelkyni... a pak se divila, ze to vyslo nejevo.

Na rozdíl od jinych zen, které hned vyvádí jak pominuté a hledají viníka jinde nez v sobe, to nakonec prímo manzelovi priznala a rekla mu at sám rozhodne jak to s tím jejich manzelstvím bude. Ta cest (opet c s háckem) byla pro ni dulezitejsí, nez neco zatajovat. Tedy bud a nebo. Pochopitelne riskovala víc nez dnesní zeny napríklad. V tehdejsí dobe byly zeny opravdu závislé na majetku manzelu a bez nich by skoncily v nejlepsím prípade v klástere, kdyz ne v chudobinci. Nakonec se muz ke Karoline zachoval tak, ze ji tu neveru v uvozovkách odpustil a taky nechtel víc ostudy nez uz bylo, s podmínkou, ze se uz víc s Nerudou nesetká. Musela spálit (tedy v tom filmu) vsechny jeho dopisy a tak si aspon pak do krabicky uchovala jejich popel. Muselo to být pro ni dost velké sebezaprení. Ale tak nekdy to v zivote zkrátka koncí, ale cest zustane.

Trochu jsme si pak o tom filmu i povidali a M. nakonec rekla, jak je zajímavé, ze nekdy se neco tak sebehne a ze si pak clovek uvedomí vsechny souvislosti i sobe... a ten film, který namátkou pustíme, nám je pak i osvetlí. Takze o tom filmu jsem se tu nejak moc rozpovídal a komu by se zdálo, ze je to necem jiném, tak je na omylu, jak se na konci filmu casto píse... nic tady neodpovídá skutecnosti a vsechno je jen fikce. Doufám taky, ze tu budou opet jen slusné komentáre. A kdyz ne, tak je M. za mne zkontroluje. Aspon mi to slíbila... má v práci otevrený muj blog skoro po celý den a baví se tím.

Ceský pocítac stále nemám, tak aspon jedna fotka z mého archivu k tem rukám o kterých jsem psal v minulém clánku.

.