Schůzka s Dagmar

Život nám opravdu někdy připraví velká a hlavně milá překvapení a působí hodně osudově. Dagmar mne pozvala na schůzku a já docela váhal, jestli mám na tu schůzku jít. Dokonce jsem tu schůzku několikrát odložil a v sobotu jsem se navíc moc dobře necítil, jak už tady víte. Rýma a ještě k tomu jsem si dal bramborák s docela velkou dávkou česneku... to jsem ještě netušil že mi zavolá, když jsem ho jedl. To zrovna není dobrý nápad v takovém stavu jít s ženu na schůzku. Nakonec jsem přeci jen jel a protože věděla, kam mne nalákat, ví, že miluji kameny, ale nic víc, a tak určila schůzku před obchodem Mineraálie, který je proti Masarykově nádraží.

Dorazil jsem tam asi o deset minut dřív, tak jsem se nejdřív šel podívat na vlaky.

V životě jsme se neviděli, jen jsme si psali, takže jsem nevěděl ani jak vypadá. Hezky mne překvapila.

Vešli jsme tedy do obchodu a prakticky jsem jí dělal průvodce. Byla zvídavá, všechno chtěla o kamenech vědět a tak jsme se rychle spřáteli a začali si hned tykat.

O poschodí výš, kde jsou leštěné kameny a šperky, přitočil se k nám vedoucí právě v okamžiku, když jsme si prohlíželi náhrdelníky ze suginitu, které mi i připadly i docela levné a začal nám je nabízet. Řekl jsem mu, že děkujeme a že sám něco takového mám a že je i prodávám a nakonec jsme při hovoru došli k tomu, že ode mne tam mají i mé knihy. To bylo pro Dagmar docela překvapení, nevěděla to, protože se tím nevychloubám. Ty knihy má doma, dokonce je i kupuje pro své přátele jako dárky.... To zaslechla prodavačka a chtěla hned ode mne podpis. Obě vidíte dole na fotce i s mojí jednou knihou.

Jelikož je tam na poschodí i kavárna, nabídli nám hned i jako dárek kávu, kterou jsme si chtěli i tak dát... posedět a popovídat si. Tam jsem podepsal i další knihu té ženě z kavárny... To docela potěší, když vidím a potkám své čtenáře.

Nakonec jsme tam strávili skoro celé odpoledne a vyšli ven až večer, že se projdeme k Vltavě. Před odchodem mi sama vložila ruku do dlaně a byla to moc hezká procházka.... nejdřív na Staroměstské náměstí plné turistů, pak jsme prošli Karlovým mostem, to už byla tma... tak jsme potkali i Pavlu, kterou jsem Dagmar i představil a trochu si s ní povídali...

Ta fotka je moc černá, ale nevadí.

Pak jsem se prošli po Kampě a kdo nás potkal, mohl si možná i myslet že jsme milenci... zalíbení na první pohled.

Tedy platonické... je nám spolu moc dobře, i když se spolu tak moc neznáme.

Nezapomeňte se podívat i na předešlý článek, kde jsou fotky nového Trojského mostu a tunelu Blanky.

.