Středa, kaštanů je třeba

Ono se to sice říká trochu jinak, ale nerad bych, aby mi byl zase pozastaven blog. Ty kaštany jsem skutečně včera ráno sbíral, mám je hned u domu a jsou od dětství i moje platonická láska. Dva takové stromy stály i u mého rodného domu spolu s malou rezavou pumpou a jejich koruny zasahovyly až do oken mého pokoje. Samozřejmě jsem je pokaždé hned sbíral a nosil je po kapsách. Když je zima, tak zahřívají ruce. Tentokrát byly pro Jitku, která s nimi má v úmyslu, spolu se svými duševně postiženými svěřenci, vyrábět zvířátka.

V jejím obchodě jsem zastihl skutečně jednoho mládence, který tam maloval malého draka. Trochu jsem se s ním bavil a vyzvídal. Bydlí společně s přítelkyní v jednom internátním domě a starají se tam o ně pečovatelky, které jim pomáhají při nákupech, vaření, uklidu a mají nad nimi dozor. Taky by se mi taková pečovatelka hodila a když se tak zamyslím, já je vlastně mám. Na rozdíl ode mne dostávají každý týden na osobu 700 korun a musí s tím při nákupu potravin vyjít. Jde to z jejich invalidního důchodu a je to rozdělené, aby to hned neutratili. Takže předal jsem kaštany, potěšil Jitku a vydal se směrem na Václavák.

U Jindřišské věže mne napadlo, že jsem ještě nikdy nebyl v sosedním farním kostele, přestože chodím často kolem. Je zasvěcen svatému Jindřichovi a Kunhutě. Vzadu je i část starého hřbitova a ve zdech jsou kamenné náhrobky. Bohužel byl zavřený, tak někdy jindy.

Naproti je středověká bývalá škola a na zdech zašlé fresky, které měly znázorňovat hříchy a ctnosti. Samozřejmě žen.

Po třetí hodině přišla moje pečovatelka Maruška a přinesla mi chlebíčky s mozzarelou.

Už se po té krádeží v jejím domě zklidnila a všechno se mezi námi vrátilo do dobrých starých kolejí.

Pustila se hned do knedlíků (bohužel jsem zapomněl koupit pečivo a tak jsou v nich jen ovesné vločky), do houbové smetanové omáčky a dochutila mi i tu bramborovou polévku, kterou jsem měl napůl uvařenou. Dala mi víc knedlíků než jsem chtěl (takové jsou i maminky), vzpíral jsem se, ale nakonec jsem je všechny snědl. Ta omáčka byla přímo skvělá, takže si Maruška pak zasloužila, abych ji taky večer potěšil.

Jo, nedá mi, abych vás ženy trochu provokoval.

.