Vlk vyje na měsíc a ten si toho ani nepovšimne...

Už před několika dny jsem se opět začetl do jedné knihy od žáka Fráni Drtikola a tam to zrovna na straně 58 stojí. Drtikol, jak mnozí víte, byl náš velký mystik, ale taky děvkař a dokonce v pádesátých letech, kdy byli jiní duchovní lidé pronásledovaní, a nejen ti, zůstával nadále v komunistické straně a prý dělal i uličního důvěrníka. Lidé mu to mají dodnes za zlé, jak se to prý slučuje s jeho dílem a učením... a ten škrloup na něm i po jeho smrti zůstává. A nemůže se ani bránit. Ale myslím, že by se nebránil, nechal by to tak. Vždycky říkal, že lidé aby se věnovali duchovnu, dílům které po sobě zanechal, raději se zaobírají jeho životem, protože je to pro ně jednodušší. Byl prostě člověk jako jiní lidé a měl tedy i slabiny. Ale byl to jeho život, do kterého by nikomu nic nemělo být. A sám si za něj bude zodpovídat, tedy nikoli oni. Je to prostě jeho věc. Lidé se vůbec hodně starají, místo aby si zametli před svým prahem... jako například jedna blogeřka, kterou jsem prý neoslnil a ani jsem ji nemínil oslnit (uháněla mne o schůzku několik let) která si taky nezametla před svým prahem, ale raději už léta podvádí svého manžela a ještě o tom píše taky na blogu. A ta právě křičí nejvíc. Ale já jsem na rozdíl od ní svobodnej chlap.

Takže proč bych si nevyšel jako včera s Marcelkou a měli jsme krásný den, který jsem si nehodlal zkazit. Navíc Marcelka ví o mých jiných kamarádkách už od samého začátku co se známe. Nemám potřebu něco před ní zatajovat. Bere mne takového jaký jsem. Dokonce jsem i Dagmar hned v úvodu řekl, že si občas s nějakou ženou vyjdu. Taky nic špatného na tom nevidí. Mám to tu jako deník, a nejsem sám, který to tak má, a komu se to nelíbí, nemusí sem chodit a číst.

Takže jsem na Marcelku počkal v Libni, tam něco pracovně vyřizovala, sedli si na osmičku a jeli do centra Prahy. Na Náměstí Republiky jsme si prohlédli trh, v Celetné jsme zašli do knihkupectví, které vlastnila moje velmi dobrá známá, bohužel zemřela a má tam i kameny, které má Marcelka taky moc ráda.

Pak jsme pokračovali na Staroměstské náměstí, Marcelka si dala klobásu, protože od rána nejedla...

... a v uličce za náměstím jsme potkali knížete... mám na něj velké štěstí, potkal jsem ho už několikrát.

A pak jsme prošli Karlovým mostem a kam jinam než do Vojanovy zahrady.

Taky jsme si nenechali ujít Valdštejnskou zahradu, kde byla výstava designových laviček.

Prošli jsme senátem, pak pěšky až k Andělu, kde prodává placky moje dobrá známá od Hari Krišna.Ty mám rád protože nejí maso.

Pak jsme jeli ke mně domů, abychom se navečeřili a pak znovu k Vltavě. V půl osmé tam byla vodní show.

Takže zase jeden krásný den a komu se to nelíbí, ať mi....

.