Den štěstí, radosti a lásky...

Já mám vlastně každý den krásný a pokaždé si říkám, čím si je všechny vlastně zasloužím. Ale dnes byl opravdu den se vším všady nejkrásnější a plný radosti. Dopoledne M. uválela houskové knedlíky a dala je vařit a já se ještě jednou vydal za panem V. aby mi ještě dodal onen program na fotky, na který jsem byl roky zvyklý, povedlo se a teď mám dokonce v počítači programy tři... a mohu si vybrat. Není už jen to důvod k radosti?

A potom jsem zajel naproti k práci za M., zdrhla z ní dřív a vyšli si zase k Hostivařské přehradě... a ani lehký déšť nás z té procházky neodradil. Miluji s ni ty procházky... a vůbec nám nevadí, že je to pokaždé stejnou cestou, ba naopak... jsou den ode dne krásnejší. Co byste řekli proč asi.

.

Tyhle fotky jsou dnešní...

... a tahle tuším z úterka, když svítilo sluníčko.

Vlastně ani nevím, z jakého dne, protože jsme tam skoro denně.

Tohle nejsme my, ale jedna milenecká dvojice... to nebylo dítě, jak se podle fotky zdá, ale dospělá žena.

A pak jsme jeli ke mně domů, kde na nás čekala svíčková omáčka a i bez masa byla skvělá. Vždyť víte že nejím maso.

A pak.... mám to říct, aby se tu někdo zase nepohoršil?

Zkrátka dobře, den štěstí, radosti a lásky.

.