Prosluněný den

Samozřejmě, kdo bydlí v Praze, a asi i v celých Čechách, mi bude odporovat a napíše, kdeže to slunce je. Nad Prahou visel po celý den smog s minimálně padesáti odstíny šedi... to záhy uvidíte i na fotkách, ale jsou lidé, kteří to slunce v sobě opravdu nosí a prozáří jim celý den. Podobně jsem se cítil včera i já. Je to nakonec snadné, stačí se jen na to slunce naladit.

M.odjela na služební cestu do Ostravy, ktakže jsem toho využil a zajel za mým nakladatelem, který je současně i můj dlouholetý kamarád. Tam jsem ve skladu pak zahlédl haldu svých knih, ty uvidíte taky na fotce, jejich nové vydání, které zrovna přivezli z tiskárny. Asi bych lhal, kdychy neřekl, že mne ten pohled na ně potěšil... už jen to vědomí, až se rozvezou, že přijdou mezi lidi, kteří je vezmou do ruky. Navíc jde právě do tisku jiná kniha, o vltavínech, na které jsem se podílel.

Potom jsem sedl na autobus a zajel za Jitkou do jejího krámku. Měla zrovna odpolední pauzu a tak jsme si vyšli i přes to nevlídné počasí na procházku. Nebylo to daleko. Vrch svatého kříže, kterému se říká i Parukářka. Kdysi tam stál dřvěný kříž a šibenice. Zní to sice pochmurně, ale je tam krásný výhled na Prahu... aspoň ti odsouzení měli hezký poslední pohled... na všechno co opouští a nikdy víc nespatří.

.

.

.

.

.

.

Aspoň takto trochu barvy.

.

.

Takže jak už jsem napsal... i přes tu šeď může být i takový den krásný a prozářený sluncem.

.