Probojovat se životem

Nevím jak začít, ale zkrátka se stalo, že jsem se nedávo začal bavit s jednou ženou, jak víte zapovídám se s kde kým, a ta mne pozvala na kafe. Nebylo to ale k ní domů, nýbrž do práce, kde celou noc pracuje. Upřímně řečeno, trochu jsem otálel a hned vám povím proč. Připravit se pro docela cizí ženu o spánek, to je i na mne docela moc a zase takový anděl nejsem. Ale nakonec osud tomu chtěl, že jsem včera ráno před pátou probudil (nemohl znovu zaspat) a tak jsem se za ní rozjel.

Její příběh by byl asi na celou knihu, ale řeknu vám to jen v kostce a samozřejmě aniž bych ji tu jmenoval. Je rozvedená a neměla to lehké v životě. Její muž byl alkoholik, bil ji, ukazovala mi i jizvy na krku, a ke všemu se jí narodili dva synové, jeden mentálně postižený, totální idiot, jak sama řekla, kterého měla v domácí péči do jeho patnácti let a pak ho musela dát do ústavu, protože na něj nestačila, a druhý, když dospěl, gay, toho času bez práce. Sama je vážně nemocná s částečným invadnim důchodem něco přes tři tisíce, a ač vyučená prodavačka (nemuže stát a v rukách nic neudrží), nemůže v oboru pracovat... takže si našla jen co může vůbec dělat, tedy noční místo v ostraze.

A proč to tu tady píši? Rozhodně ne proto, abych ukázal jak jsem k ženám hodný a rád je všechny vyslechnu, to si stejně myslíte, co si máme lhát, ale opravdu jen proto, abyste viděli, že jiní lidé jsou na tom ještě mnohem hůř, bijí se životem a ani si nestěžují... jen se o tom potřebují s někým popovídat. A taková žena není jediná, takových potkáváme na ulicích víc a ani nevíme jak na tom jsou. Mohl bych tu psát ještě i o jiné ženě, která je dokonce na tom ještě hůř a taky všechny ty těžkostí, které ji osud přidělil, statečně zvládá... ale to si už opravdu nechám jen pro sebe.

Zato ostatní lidé si pořád stěžují a nemají dohromady proč. Jsou na tom naopak moc dobře a nic jim neschází. Mají co jíst, kde spát a žádnou nouzi a žádné velké starosti. Stačí vidět to jejich předvánoční šílenství v obchodech, plné vozíky žrádla, jako kdyby ty nastávající dny měly být žranice a ne narození Ježíše Krista, křesťanský svátek, duchovní povznesení. Je hrůza se na tohle všchno dívat.

Havel měl snahu aby národ žil kulturněji a duchovněji, ale teď si do něj někeří rádi ještě i kopnou.

I tohle je samomluva, mluví se mluví, ale nic se pro tyhle lidi nedělá.

.