Ta která si mne pokaždé našla

Danu jsem poznal v mých šestnácti někdy v červenci na začátku prázdnin a byli jsme spolu skoro denně. Byla to moc krásná holka a když tu teď říkám, že byla krásná, tak nepřeháním. Byla krásnější než všechny holky, které jsem s kamarády znal (a ti mi ji i záviděli a nemohli pochopit, proč se zrovna do mne zahleděla). Ani nevím, jak bych měl tu její krásu popsat. Možná proto, že byla černovlasá, docela bych ji přirovnal k černé sametové klisně, která se leskne na slunci. S tím byla i spojená její pronikavá vůně, která z ní přímo sálala. Zpočátku mne to její nahořklé pižmo, jako u černošky, přitahovalo, ale po pár dnech, kdykoli se ke mně jen přiblížila, bylo to až k nesnesení... a nedalo se to skoro vydržet. Každopádně, jak se ukrajovaly dny z prázdnin, začínal jsem jí mít dost, nejen kvůli jejímu pachu, ale i kvůli té svěřeposti s jakou mne milovala. Vzhlížela ke mne jako ke svatému obrázku a taky mne tak i oslovovala, Ježíšku.... a nehnula se na krok ode mne. Hraničilo to u ní až s mánií a jen jsem se těšil, až zase odjedu na studie do Hradce a tak se jí zbavím.

Po pár měsících moji rodiče změnili bydliště (a já s nimi) a Dana nakonec ztratila i kontakt na mne... a já, jak plynul čas, na ni docela zapomněl. Po letech, krátce po vojně, jsem neměl kde v Praze bydlet a tak mne starší bratr vzal aspoň na pár neděl k sobě, než si seženu podnájem. Bydlel kousek od Vltavy ve starém činžáku v Dienzehoferových sadech s okny do dvora a protože často jezdil na služební cestu, nechával pro mne klíč u domovnice. Jednoho dne, byla to středa (to vím proto, že jsem v tyhle dny chodil s kamarády na pivo ke Třem pštrosům, který stojí na konci Karlova mostu, dnes je bohužel změněn na hotýlek, což je velká škoda, sedával tam i starej Štěpánek) mne v tom bytě čekalo velké překvapení. Někdy po půlnoci, lehce omámenej, když jsem po tmě lezl do postele (neumíte si představit, jak jsem se vyděsil), nahmatal jsem v ní nahé ženské tělo. Tahle holka si mne po letech opravdu našla (té domovnici nakukala, že je moje sestřenice, že za mnou přijela a nemá kde spát) a tak si na mne v té posteli i počkala.

V tu dobu jsem pracoval jako architekt nedeleko odtud na Portheimce, vzal Danu na milost a její staking tedy dál pokračoval. Čekala na mne pak skoro denně u práce, pokud jí to její pracovní doba dovolila, a náš vztah, přestože jsem měl souběžně i pár přítelkyň, tak nerušeně pokračoval dál. Bylo to pro mne i pohodlné... ale ten pach jejího těla, hlavně když se rozpálila, mně byl stále na obtíž. Mezitím jsem si našel byt, od bratra jsem se přestěhoval (novou adresu jsem před Danou zatajil) a tak jsme se buď scházeli v jejím, nebo přímo tam po pracovní době. Buď ve stoje, nebo na podlaze, na rozložených starých plánech, jsme se pak pomilovali. Často mi nedala pokoj ani během dne a tak jsem i přes poledne musel zajet k ní. Takový už prostě jsem (a to mi i zůstalo) že neumím žádné ženě říct ne. Dnes už ani nevím jak dlouho jsme se scházeli, ale faktem je, že jednoho dne přišla s tím, že otěhotněla (v době kdy mne začala prudit se svatbou) a já zrovna v ten čas musel z té Portheimky odejít. Přestěhovali jsem se do Opletalovy ulice, kde byl taky ateliér. Tuhle adresu (podobně jako byt) jsem jí taky zatajil.

Nebyla by to ovšem ona, aby si mne opět nenašla, tentokrát zase pro změnu v mém dalším ateliéru, tentokrát soukromém, který jsem sdílel spolu s kamarádem fotografem ve Sněmovní ulici na Malé straně. Přišla s tím, že když jsem se nehlásil, šla na potrat, ale to jí přesto neodradilo, aby mne aspoň tam nenavštěvovala dál. Chodila tam za námi i naše společná kamarádka Josefína, která nám stála za model (on jí fotografoval a já maloval) a tak i Dana jemu někdy postála. Ten ateliér jsem držel asi rok (kamarád emigroval do JAR) a nakonec, aspoň jak jsem doufal, se naše cesty s Danou rozešly docela.

Tak asi po třech letch, to jsem byl stále ještě pracovně v té Opletalově ulici, nejednou jednoho dne telefon... a kdo jiný než Dana. Ani mne nenechala dopovědět jediné slovo, třeba jak se má, jen řekla že mne chce informovat, že je šťastně vdaná, že našla hodného muže a že má dvojčata, dceru Evu a syna Adama. Ty prý počala se mnou a nikdy je, ani ji, už neuvidím... A zavěsila. Od té doby se skutečně neozvala.

Fotografie Dany vám ukázat nemohu, protože ty jsem spálil než jsem emigroval, ale tak tu máte aspoň toho Ježíška.

A jak se zdá, tu Danu asi už nikdy neuvidím a ani s ní nepromluvím.

.