Ty krásné procházky

Nevím jak vy, ale já mám s každou láskou spojené nějaké místo, které mne pak stále láká, abych ho navštěvoval a M., což mne moc těší, je v tohle stejná jako já. To jsme se vážně našli. Včera, to jistě víte, nebylo zrovna nejlepší počasí, trochu bláto, led roztával na stromech a pod nimi bylo jako když prší... ale i tak jsem se jí zeptal, když jsem za ní dojel k práci naproti, jestli nechce k hostivařské přehradě... Řekla ano a tak jsme se k ní i vydali.

Co mne dělá šťastným, to jsem tu taky mnohokrát napsal, jsou právě ty naše procházky, když se můžeme držet za ruce, občas se zastavit, políbit se... a po chvíli popojít o pár kroků dál. Často i fotím, taky zastávky, a ty mi M. stále toleruje, takže i za ně jsem jí vděčný. M. nebylo zrovna nejlépe, taková malá deprese z toho co doma zažila a ke všemu tam celou noc až do včerejšího rána nešla elektřina, takže ani voda netekla. Nakonec jí ta procházka udělala dobře, pročistila jí hlavu a to je i pro mne nejlepší lék.

.

.

.

.

.

.

Není nad procházky. Nejenže nás dělají šťasnými, ale hlavně nás spojují, což mnozí lidé bohužel zanedbávají.

A palačinky... ty vždycky osladí život.

.