Když se všichni čerti čertí

Tak tahle to místy vypadalo s počasím a upřímně řečeno, takové proměnlivé a divoké mám rád, pokud mám v suchu nohy. Tentokrát jsem si vyšel sám, protože M. odjela na návštěvu příbuzných a docela jsem si tu procházku užíval. Jako vždy to bylo k Vltavě a na Karlův most, protože tam mne pořád něco láká.... Že by nějaká tajemná osoba, která tam stále na mne čeká? Pavla to asi nebude (tedy ta, která tam občas prodává), ale i tu to tam stále láká, jak mi onehdy i sama řekla. Bez toho aniž by aspoň po tom mostě neprošla, nedojde prý klidu a něco ji tam stále znovu žene. Ani milenci tam neodolají a mají potřebu se aspoň políbit. No řekněte, kdo z vás se tam nepolíbil? A pokud dosud ne, tak utíkejte, dokud ten most ještě stojí.

Když už jsme u těch tajemných osob, v týdnu jsem si s M. vyšel nad hostivařskou prahradu, kde je původní keltské sídliště a to byl pro nás taky takový zvláštní pocit, těmi místy procházet... kde stála ta vesnice a žili lidé. Stejně jako když jsem nacházel po našich předcích opracovaný pazourek... a v představě se spojil i dotykem s nimi. Jakoby ani ten mezičas, ta dlouhá staletí, nebyla.

.

.

.

.

Tahle fotka by mohla být docela povedená, ale ten kandelábr se mi nepodařilo narovnat.

.