Proč už nestojím o velkou návštěvnost

ledna 17, 2015

Byly doby, kdy jsem měl velkou návštěvnost, až tisíc denně, a byl bych neupřímný, kdyby mne to tehdy netěšilo. Pochopitelně to nebylo tak zcela mojí zásluhou (přestože jsem publikoval aspoň jeden článek denně a to mi i zůstalo). protože, co si máme lhát, se o to zasloužilo mé členství v Autorském klubu, ve němž jsem byl skoro od samého počátku. To pak je člověk denně na první stránce blogu.cz a bylo by smutné, kdyby se u mne nikdo neukázal. Při čistce asi před rokem mně vyloučili (ani dodnes nevím docela proč a ani jsem se po tom nepídil) a bylo po tisícovek návštěv, přestože nějakých třista zůstalo. A taky mne blogování už ani tolik nebavilo. Moji staří kamarádi (a kamarádky) postupně taky odešli z blogu (hodně jich bylo vyloučeno i z AK jako já, třeba moje láska Bohunka) a už blog taky nebyl co dřív.

Ale abych se vrátil k tomu, proč už nestojím o tolik návštěv. Předně tu píši jen pro sebe (jako deník abych v tom neměl moc velký bordel) a navíc se mi ten život vně internetu (tedy i blogu) zalíbil víc a na blogování už nemám tolik času. Své kamarády a přátele už mám stejně jinde než zde na blogu a jistě si asi domyslíte kde... většinou na fb. Ale přesto blogu cz. za ně vděčím, protože většinu z nich jsem poznal právě tady a stále se mimo internet vídáme. Taky jsem omezil počet návštěv tím, že nové blogery nikde nehoním (což mnozí stále činí). Docela mi stačí, že pár věrných mi zůstalo a kdo příijde, kdo mne tu na blogu navštíví a nechá komentář, tomu i odpovím. No řekněte, mám já to zapotřebí, mit tisíc návštěv lidí, které neznám a se kterými se asi ani nikdy neuvidím? Jednak je mi důležitější kvalita, než kvantita a taky to má i další přednost. Tihle věrní, kteří se stále ke mně vrací, bývají na stejně vlně jako já (aspoň většina) a chovají se ke mně i ohleduplně a nesnaží se mne za každouu cenu prudit.

A aby tu nebyl jen text, tak tady máte fotky z tohoto týdne, když bylo v Praze krásně a zelená tráva.