Útěk před ženou se někdy může rovnat útěku před smrtí

Ne nadarmo se smrt zabrazuje jako žena s kosou. Nejenže se nás snaží zprovodit ze světa, ale i nejrůznějšími způsoby otrávit, někdy samy sebou, jindy zase třeba svým kuchařským uměním. Podle statistik je taky dokázáno, že my muži umíráme dřív a ony nás přežijí. Zase tady sice na sebe pletu bič, protože převážná blogerů jsou ženy, ale nedá mi, abych nenapsal, co si o tom všem myslím. Já opravdu odešel od své ženy a zachránil si tak život. A pak jsem skutečně okřál... i když, to musím přiznat, zase v náručí jiných žen. Když se chlap souží, nemůže se ženou vydržet a problémy nemají konce, zanechává to u něj následky na zdraví, což je nepopiratelné. Jediná záchrana je pak odejít. Naštěstí, až na nějaké maličkosti, jako je žehlení (ostatní jiné maličkosti tu raději nebudu rozebírat) jsem ve všem soběstačný a té nabyté svobody si náležitě užívám. Třeba strašně rád vařím, což mi moje žena zakazovala (namyšleně se domnívala, že je aspoň v tomhle lepší) a tak jsem zase opět, jako za svobodna, ve svém živlu, protože kuchyň už patří jen mně... A moje přítelkyně, nejenže to dokáží ocenit a pochválit, ale moc rády to i sní. Však víte, láska prochází žaludkem a to je taky i jedno z tajemství, proč mne mají ženy rády. Doma jsou u plotny uzurpovány manžely a tady u mne to mají bez práce a s láskou... a já se jen těším na ně pohledem jak si mé umění dokáží vychutnat.

Ten pekáč je vánoční dárek od M. Ví co mi má darovat.

Tyhle tvarohové buchty nemají docela stejnou velkost a jedna z nich se mi navíc nepovedla, jak jsem se ji tam snažil nacpat.

Ale dělal jsem je po dlouhém čase sám a pracuji na tom.

Ještě ocukrovat a ochutnat.

Musím se pochválit, byly báječné.

.