Vánoce ve znamení kašle

Kašel není rozhodně nic příjemného, ale taky se to dalo přežít. Začalo to v době Adventu zánětem čelních dutin a pak se mi to začalo uvolňovat do plic, čehož následkem byl dlouho trvající kašel. Při té příležitosti se mi vybavila jedna psycholožka (tuším z Litvy), jejíž knihy moje žena jeden čas studovala (a taky jim věřila), která tvrdila, že každá nemoc má původ v psychických problémech (jak víme, psychosomatické) a můžeme je snadno rozpoznat a následně léčit podle podle toho kde zrovna cítíme bolest. Například když nás bolí zuby, máme někoho plné zuby, když nás bolí noha, nejraději bychom někomu s chutí nakopali prdel, když nás bolí játra, máme nenávist plnou žluči, bolesti močové měchýře, jsme s prominutím vychcaní, zácpu, měli bychom se konečně dotýčnému vzepřít a všechno mu po lopatě z plna plic říct, což se týká i toho mého kašle. Prostě se tím pořád dusíme a dokud to ze sebe nevyklopíme, nedojdeme pokoje.

Abych se vrátil k počátkům mých zdravotních problémů v adventní době (je to doba rozjímání a uvědomování co člověk za ten rok udělal dobře a špatně) jsem si při té bolesti hlavy, vycházející z toho zánětu čelních dutin, docela rychle uvědomil, že mám někoho stále plnou hlavu a měl bych s tím něco udělat, abych vkročil do Nového roku od toho všeho oproštěný. Jelikož moje kamarádky a přítelkyně to rozhodně nebyly (těch mám sice taky plnou hlavu, ale s nimi jen radost, štěstí a pohoda) tak asi zbývá jedna jediná žena (aby nedošlo k omylu, moje ex to není, tu jsem už dávno z hlavy pustil), se kterou stále nemám všechno vyřešené. Tahle smilná děvka mi nejen stále nechce dát pokoj (nejspíš má taky hlavu plnou mne), ale navíc se pořád tváří jako nevinný andílek... a měl bych tedy konečně zveřejnit v plném znění její tajné vyznání, jak to s ní, s tou její nadrženou sexualitou, opravdu je a tím se tady i očistit. A třeba by mi přešel i ten kašel.

Mimochodem, včera jsem si koupil stoptussin, když bromhexin moc nezabral, tak si to s tím zveřejněním ještě rozmyslím. Jedna moje moc dobrá kamarádka mi sice radí, abych se bránil, "Nebuď blbej, ohleduplnost u druhého může být vnímána jako slabost a na hrubou díru patří jen hrubá záplata..." ale to bych nebyl já, abych to nezkoušel po dobrém. Co mi radíte vy? Zítra už zase začne pro moji M. pracovní týden a tak se už těším na naše procházky kolem Hostivařské přehrady, taky na dva dny přijede moje německá kamarádka... a tak si říkám, nemám tu celou špinavou historii hodit za hlavu a věnovat se raději jim? Problém je ten (a jistě nejsem sám) že tu minulost stále vláčíme sebou a nedá nám pokoje, dokud se jí nějak nezbavíme... ale od nuly prostě začít nejde (ta minulost stále s námi je).

Ještě jsem vám neukázal barborku, kterou jsem dostal od M. Krásně rozkvetla. Že by to vypadalo na svatbu?

.