Vánoční cukroví a železniční most

Ono to nejde moc dohromady, ale tim cukrovím můj den prakticky začal a železničním mostem skončil. Ve skutečnosti den začal ještě o něco dřív a docela špatně. Zapomněl jsem si totiž v počítači paměťovou kartu do foťáku a to byla pro mne přímo katastrofa. Novou kartu jsem si nechtěl koupit, protože jich mám už doma aspoň deset (taky jsem si je kupoval, když jsem je doma zapomněl) a tak si řekl, že si musím vystačit jen se zabudovanou pamětí, která ovšem nemá takovou kvalitu a fotky pak nejdou ani upravovat ani zmenšit. K tomu všemu neštěstí jsem si ještě omylem zablokoval mobil a pin jsem taky nechal doma.

Kromě těchto svízelí jsem měl včera ovšem i radosti. Ozvala se mi Jitka, že má ještě pro mně vánoční cukroví (od Vánoc jsme se neviděli) a docela mne potěšilo, že na mne stále myslí. Pro to cukroví jsem se tedy u Jitky zastavil, za to jsem ji aspoň promasíroval záda, na které si stále stěžuje (má velká a tedy těžká prsa) a pak rychle i s tím cukrovím tramvají č.26 za M., která už na mne před prací čekala. Největší radost pro mne byla ovšem M., se kterou jsem se o cukroví od Jitky i podělil.

Počasí nebylo včera zase tak špatné a tak jsem se vydali do Havlíčkových sadů a pak dlouhou procházkou přes Folimanku až k Vltavě.... a dál železničním mostem na Smíchov. To už se zase stmívalo.

.

.

.

.

Tohle růžové tam roste na keři.

.

.

.

.

To je zase jiná náplavka a současně přístaviště a tam je ještě víc labutí, jak vidíte.

To cukroví od Jitky jsme po cestě nesnědli všechno a dnes bylo k snídani.

.