Zákazy jsou proto aby byly porušovány

To jistě všichni znáte, jinak by nebylo na světě tolik zločinů. Každý jsme za život porušili pár zákazů už jako děti a roste to s námi do dospělosti. Já třeba, i když jsem křesťan, fotím v kostele i když je to zakázáno a to si i Bohem klidně vyřídím, protože ten zákaz tam nenapsal on, ale nejspíš kněz nebo kostelník. Prodávají pohledy (a nenapadlo vás, že ty fotky na ty pohledy musel někdo fotit?) a mají pak menší zisk. Pokud se tím zamyslíme, za den porušíme tolik zákazů, že si to ani neuvědomuje. Jdeme na červenou, když nevidíme policajta, zapálíme si na zastávce, teď mi nic zrovna nenapadá, ale je toho prostě hodně. Ale pokud to nikomu očividně neublíží, tak se na já dívám, je to docela v pořádku. Nenechme se nesmyslnými zákazy (někdy i smyslnými) omezovat.

Nejen úřady, ale hlavně lidé rádi zakazují a dokonce někdy i sobě... a pak se diví, že si přivodí žaludeční potíže. Jsou sami proti sobě. Neumí se uvolnit a odpoutat. I já jsem si dříve ledacos zakazoval a teď vidím, jaký jsem byl hlupák. Stálo mi to za to? Často si něco zakazujeme s ohledem na ty druhé a odvěčí se nám něčím podobným? Ani náhodou. Mohu-li k těm zákazů říct něco osobně, s M. jsme se dohodli, že si nic nebudeme zakazovat a taky se nehádáme a žijeme si jak v ráji. Proč si taky vzájemně něco zakazovat, když jsme v jádru svobodní (a neměli bychom si patřit) a za všechno si nakonec jen sami zodpovíme. Možná si někteří myslíte, že tu plácám nesmysly, ale řeknu vám to ještě trochu jinak. Je jistě hodně lidí, kteří si mnohé s ohledem na své bližní zakazují (takže si berou svobodu). Je to sice mravní a chvílihodné, ale právě tito lidé pak mají sklon jiným zakazovat a taky rádi druhým všechno zakazují... a za následek jsou pak jen hádky, rozepře a nakonec i rozvraty rodin. Dejme druhým co bychom rádi přáli i sobě. Život bez zákazů, tedy volnost a svobodu.

.

Co myslíte, budou si i tihle novomanželé něco zakazovat? Samozřejmě že ano.

.