Kolem Hostivařské přehrady

Naše procházky si jsou podobné jako vejce vejci, ale přesto nás asi nikdy neomrzí. M.mi zavolá kdy mám na ni počkat před úřadem kde pracuje, ukradne si hodinku místo oběda, přiběhne, políbeme se, vezmeme se za ruce a mezi rodinými domky projdeme nejdřív k Botiči a podél ní pak k přehradě. Taková malá relaxace. Obvykle mi pak při procházce řekne co nového u ní doma, třeba že její syn, ten magor... nebo dcera, s tou večer skládala puzzle, které našly na půdě a pak vyzvídá, je taková masochistka, jak to mám s mými ženami zase já. O všech ví a dobře si pamatuje jejich jména a dokonce má o nich i větší přehled než já. Nic jí nezastírám. Lidé si lhaním a nepravdami jen komplikují život. Nemám pravdu?

.

.

.

.

.

.

Včera bylo opět krásně jarně, ale měli jsme štěstí, že jen po dobu naší procházky. Pak se zatáhlo a do večera pršelo.

.