S doktory strávený den

U mého doktora jsem ráno nepochodil, protože ty baby na příjmu mne prostě k němu nepustily. To je zeď přes kterou člověk neprojde a čekat tu ještě týden, kdy by mi byly ochotny pokytnout termín, to už hraničilo s mojí trpělivostí. Byl jsem prostě nasranej. Jiný doktor mne pak byl ochoten sice vzít, ale prý až po druhé hodině odpoledne a budu muset bez termínu čekat dokud nevyšetří ty lidi s termínem. Šel jsem se tedy projít do městského parku abych ty 4 hodiny čekání nějak přetrpěl a pak jsem náhodou potkal moji kamarádku Alexandru, jejíž syn je doktorem. Čekala zrovna na něj. Sice není ortopéd, ale v kavárně si prohlídl moje rengenové fotky a aspoň mne potěšíl, že to zranění není tak závažné. Trvalo to jen pouhé dvě minuty. Pak jsem pro jistotu stějně zašel k tomu jinému doktorovi, tam jsem na něj čekal, ještě dvě hodiny a nakonec jsem ve 4 odpoledne konečně vypadl ven. To jsem opravdu mohl rovnou zajít za kamarádou a mohl to běhání po doktorech odpustit. Zítra dostanu krunýř, budu ho muset nosit asi měsíc, než se to zranění "uleží" a nejspíš v sobotu do auta směrem Praha. Bude to asi strastiplná cesta, ale rád ji přetrpím. Marcelka snad bude o mne pečovat a rychle mne vyléčí. A nebo taky ne.

Fotil jsem v parku ještě naposled magnolii a tahle Veronika mne začala svádět.

To léčení může dopadnout taky špatně, jak se znám.

.