Vylízej si svůj talíř

Zní to dvojsmyslně, ale mám na mysli skutečný talíř, když nám něco chutná a je hřích si ten talíř nevylízat. Je to taková tečka po dobrém jídle a kdo tak nečiní je sám proti sobě. Moje ex to nesnášela (hlavně ten pohled na mne) a tak jsem ten talíř musel pokaždé líznout když odešla do kuchyně. Naproti tomu moje obě přítelkyně, Maruška i Marcelka se nikdy nestyděly ten talíř vylízat a mám dokonce s nimi i fotky... jen je nechci takhle veřejně blamovat. Mimochodem Maruška se se mnou už rozešla. Pár dní před mým odjezdem do Německa jsme spolu ještě povečeřeli, na odchodu mne políbila a hodinu na to jsem dostal sms, že je mezi námi konec, protože neunese nebýt jediná.

To je ještě fotka z Prahy, pohanková kaše.

Je to docela škoda, protože s oběma jsem si ve všem dobře rozuměl a vlastně mám je stále obě rád. Společné vaření (obě sice rády maso, ale přesto nikdy nepohrdaly mým vegetariánním vařením), společné procházky a proč bych to nepřiznal, i milování. Ještě s ní promluvím, až se vrátím do Čech, ale je to její rozhodnutí a život jde dál. Život mne naučil moc všechno neřešit a ponechat každému svobodnou volbu.

Tady nemám kuchyň, ale vystačím si i s jedním vařičem. A co si uvařím, to si taky sám sním. Zatím.

Jak je to s vámi a s lízáním. Nestyďte se.

.